Ustájení
Králík k životu potřebuje dostatek světla, čistého vzduchu a čisté prostředí, v němž se pohybuje. Pokud králíkovi chybí dostatek světla, může se to projevit na jeho zdravotním stavu, stejně tak je to i s čistým vzduchem. Špína, vlhko i prach škodí také králíkově zdraví a navíc také zhoršují i jeho psychický stav.
Králíkárna
Obzvláště drobní chovatelé se nejčastěji uchylují k ustájení králíků ve venkovních králíkárnách. Spousta lidí z venkova tak své králíky i dnes chová. Králíkárny bývají umístěné někde v okolí domu, například na zahrádce. Jsou také sestavovány buď ze dřeva (nejčastěji), kovu, plastu, zdiva i betonu. Chovatelé mívají často králíkárny několikapatrové, což ušetří dost prostoru. Ideální jsou asi 2-3 patrové králíkárny, vyšší králíkárny nejsou vhodné, protože s králíky ve vyšších patrech se hůře manipuluje. Králíkárna by měla být orientována tak, aby králíkům dovnitř svítilo slunce spíše dopoledne, kdy tak ještě nehřeje. Horší je to v zimě, králíkům sice zima příliš nevadí, ale může při velkých mrazech dojít k zamrzání vody v miskách, mohou také zatuhnout/zamrznout zámky na klecích, případně může také přimrznout podestýlka. To všechno může zhoršovat životní podmínky králíka v kleci. Každá králíkárna by měla obsahovat krmítko (dostatečně těžké, aby s ním králík nemanipuloval), jesle na seno (pokud by se seno povalovalo volně v kleci, tak by ho králík mohl svým trusem znečistit), napáječkou, případně miskou na vodu.
Králičinec
Další již zmiňovanou formou chování králíků jsou králičince. Králičinec v sobě obsahuje všechny výhody venkovní králíkárny, ale i chovu uvnitř prostoru. Tento prostor je totiž možné vhodně upravit i pro zimní podmínky, takže tím pádem padají všechny nevýhody venkovních králíkáren.
Velkochovy
Řada velkochovů chová králíky v klecích uvnitř velkých hal. Protože se jedná o velkochov, tak je tomu vše přizpůsobeno, aby se o králíky nemusel nikdo starat jednotlivě. Fungují zde například automatické napáječky, samonásypná krmítka atd. Tento způsob chovu není ale vždy jen výhodný, pokud zde třeba nějaký králík onemocní, tak je velká pravděpodobnost, že se nemoc dále rozšíří, obvykle zde ani králíci nemají dostatek světla a vzduchu.
Velikost ustájení
Rozměry kotce v králíkárně, nebo klece jsou dané velikostí plemene králíka, který je v nich chován. Minimální rozměry pro velká králičí plemena jsou 80 cm na výšku, délka kotce asi metr a půl a hloubka asi 70 cm. Pro střední plemena mohou být kotce menší. Výška jim stačí kolem 60 cm, délka asi metr a hloubka je zhruba stejná jako u velkých plemen. U malých plemen stačí ještě menší prostor, výška se pohybuje kolem 50 cm, délka kolem 70 cm a hloubka je také stejná. Chovatel si také musí uvědomit, že mu nestačí mít přesný počet kotců podle počtu králíků, je potřeba mít kotců více pro březí samice.
Podestýlka
Pokud se chovatel rozhodne, jak bude vypadat místo, kde bude králíky chovat, tak si také musí určit, jak bude vypadat podlaha v daných králíkárnách/králičincích/ve vnitřních klecích. Jednou z možností je, aby byl králík chován na podestýlce. Tento způsob je také asi nejčastější. Obvykle se tedy na podlahu vyskládá vhodné stelivo. Chovatel musí mít vždy dostatek steliva, aby ho mohl podle potřeby králíkovi doplňovat, případně vyměnit. Stelivo se obvykle mění tak jednou za 14 dní. Obvykle se do králíkovy klece použije tak 5 kg slámy. Jako stelivo se obvykle používá ječná sláma, nebo pšeničná. Někdy se stává, že se chovatel začátečník rozhodne chovat králíka na podestýlce, ale pak zjistí, že nemá kam umístit použité stelivo. I toto je třeba vyřešit dopředu a vytvořit si místo k uskladnění tohoto „hnoje“. Chovatel také musí neustále hlídat, jestli není podestýlka vlhká, nebo plesnivá. Toto stelivo má velké výhody, protože díky němu by si králík neměl způsobit žádné otlaky na tlapkách, zároveň březí samice si ze steliva může vytvořit hnízdo, do něhož mladé porodí. Podestýlka navíc také v zimě králíkárnu zatepluje, problémem ale zase může být, že v zimě přimrzne k podlaze. Chov na podestýlce ale má i nevýhody, ve stelivu zůstává jejich trus, který pak mohou králíci spolu se stelivem nahrabat do misky se žrádlem, trus jim také pak zůstává nalepený i na srsti. Přestože stelivo překrývá podlahu, tak i povrch podlahy je velmi důležitý, rozhodně by měl být odolný vůči králičí moči, navíc by podlaha měl být vybavená odtokovými kanálky, podlaha by také neměla být úplně rovná, aby moč mohla do kanálků odtékat.
Rošty
Podlaha v králíkárnách může být také tvořená rošty. Roštové králíkárny mají v podstatě dvě podlahy. Spodní je plná a většinou dřevěná, ta vrchní je tvořená z dřevěných, umělohmotných nebo drážděných latěk s mezerami, kterými může králíkův trus propadávat na spodní podlahu, a tak nezůstává přímo v kleci. Spodní podlaha bývá také vybavena žlábky, aby do nich odtékala moč. Jejich výhodou je, že u nich není velká spotřeba steliva, tím pádem odpadá potřeba velkého prostoru k jeho uskladnění a potřeba prostoru k uskladnění hnoje. Největší výhodou je to, že využití roštů je velmi hygienické, protože králíci nepřichází do kontaktu se svými výkaly. Obrovskou nevýhodou ale je, že rošty u králíka způsobují otlaky, které mohou králíka velmi poškodit. Nevýhodou také je, že na takové podlaze nedokáže březí samice vytvořit hnízdo, a proto je třeba jí nějaké do králíkárny vložit.
Autor: © Mgr. Jitka Musilová
