Facebook Síť X Pinterest email tisk

Barevní šneci

Napsal Mgr. Michal Vinš

Vydáno , aktualizováno

Akvaristika

Šnek jako domácí zvíře má spoustu výhod. Nezpůsobuje alergii, nezapáchá, neuteče (a když už se to nějakému méně pozornému chovateli stane, může šneka lehce vystopovat podle slizových cestiček), nekouše a není agresivní, nevydává žádné zvuky. Jeho chov je snadný, v porovnání s jiným druhy terarijních zvířat potřebuje málo místa, ani na krmení není vybíravý, prostě ideální domácí zvíře. Některé druhy se chovají v akváriích, jiné v teráriích.


Obsah článku

Green snail

Zelení šneci (Edentulina obesa) se vyskytují v Kamerunu, Keni a Tanzanii. Jedná se o stromový druh. Šnek má jasně zelenou ulitu, noha je žlutá s tenkými podélnými tmavými pruhy. Tento druh se vyznačuje dlouhým a tenkým krkem s malou hlavovou částí – vše je vyvinuto k lepšímu pronikání do ulity. Také pohlavní kloaka je z tohoto důvodu posunuta až k ulitě. Obústí je obdélníkové. Zbarvení ulity je dáno barvou vnitřních orgánů, které jsou zelené. Vlastní ulita je bělavě průhledná. Velikost šneků se pohybuje kolem 2,5–3 cm x 1,4–1,8 cm, váha cca 2–3 g.

Jeho pohyb je rovněž zajímavý, nedotýká se totiž podkladu celou nohou, ale pouze na dvou místech, takže se vlní od hlavy až k ocasní části nohy, což spíš připomíná pohyb píďalky než šneka. Pohybuje se nejvýše rychlostí kolem 0,0871 km/h, jinak je ale velmi pomalý. Často zvedá hlavu a kontroluje svými dlouhými očními tykadly okolí, pomocí prodloužených „pysků“ přitom sleduje slizové cesty plžů. Uchopení plže je pevné a edentulina zřejmě vypouští žaludeční šťávy či enzym působící jako neurutoxin, který během několika minut znehybní plže. Útok je velmi zajímavý – než se zakousne, zvedne přední část nohy těsně před svou kořistí. Plž není vysáván, jako to dělá například jiný šnečí predátor eugladina, ale je doslova požírán strouháním raduly. Tento proces vypadá, jako kdyby šnek kousal. Při krmení může vylučovat velké množství slizu – bublinek, jimiž si označuje svoji kořist. Spořádání plže trvá několik desítek minut, malý 20–30 minut.

Při zacházení s edentulinou buďte obezřetní, na její enzym totiž může být chovatel citlivější. Chov edentulin je v současné době hodně náročný, stále se hledá takový způsob chovu, aby při něm nedocházelo k častým úhynům, blížícím se 100 %. Edentulina je predátor v pravém slova smyslu, požírá jiné šneky nebo například slimáky menší velikosti i žížaly. Rozhodně se tento druh nehodí pro útlocitné povahy, kterým je líto každého šnečka. Edentulina je dost žravá, obvykle denně sežere jednoho a někdy (dle velikosti) i dva šnečky s ulitou kolem 1 cm. Ale troufne si i na větší sousto. Po dostatečném nakrmení si dopřeje klid a zavěsí se na strop terária nebo na větvičku. V klidu může trávit i několik dní. Dokáže si „zahrát“ i na mrtvého, kdy zaleze do ulity a nic ho nepřinutí vylézt – ani voda, která u jiných šneků zapůsobí. To, že šnek není mrtvý, poznáte podle toho, že má vnitřní orgány stále zelené. Uhynulý šnek je má již zahnědlé. Pokud chcete chovat edentuliny, musíte souběžně počítat i s chovem jiných malých šneků, je pravděpodobné, že jim mohou chutnat i naše páskovky o velikosti ulity do 1,5 cm. Další druhy krmných plžů či jiných nižších živočichů, jako například moučných červů, slimáčků a podobně, se musí vyzkoušet.

Edentulina je stromový šnek, který se plazí po zemi jen tehdy, když sleduje stopu jiného plže. Z toho vyplývá, že terárium potřebuje vyšší, než je běžné, musí být spíše vertikální než horizontální. Tento druh je vůči svým partnerům snášenlivý, oproti eugladinám, které musí být chovány každá v samostatném teráriu. Dno terária pokryjte vrstvou sopečné půdy, v níž převládá čedič, nebo přímo na dno terária položte lávový kámen – pro zdroj síry, železa, fosforu a dalších stopových minerálních látek. Část substrátu pokryjte mechem, přidejte kůru stromů porostlou mechem, doplňte větvemi sahajícími až ke stropu terária. Strop může být částečně zakrytý, například velkým listem. Edentuliny se na něj v období, kdy se nekrmí, zavěšují se. Do terária vložte i krmení pro šneky, respektive návnadu. Edentuliny zalézají i do salátu a požírají výkaly po šnecích, což jsou vlastně nedostatečně natrávené rostlinné zbytky, které jsou takto ještě využity. Zdrojem vápníku pro návnadu může být sepiová kost, dolomit. Vápník pak edentulina přijme se šnekem.

Tito šneci jsou nejvíce aktivní večer a v noci, kdy jim stačí pokojová teplota. Přes den potřebují teplotu okolo 26–27 °C, teplotu lze zajistit pomocí světla. Pozor, nesnáší vysoké teploty, mohou uhynout. Na noc jim zhasněte a terárium roste. Edentuliny mají rády změnu v teráriu, proto se doporučuje jednou za měsíc změnit prostředí, což je nabudí k dalšímu lovu.

výběr z naší tvorby
pokračování článku

Green apple snail

Tito šneci obývají širokou škálu ekosystémů od bažin, příkopů a rybníků do jezer a řek. Vyskytují se převážně v Asii a Jižní Americe, jedná se o vodní druh. V dobách horka a sucha se zahrabávají do substrátu, přičemž se sníží jejich metabolismus a vstupují do období letního spánku. Šneci mají zelenou barvu a jablkovité provedení ulity. Velikost šneků se pohybuje kolem 2 cm x 1,4 cm, váha od 2 do 2,5 g.

Dýchání není jedinou funkcí plic, umožňuje šnekům také nastavení úrovně vztlaku (plovoucí úroveň). Bez naplněné plíce umožňuje pohyb hlemýžďů pod vodou.

Green apple snails nejsou selektivní a jedí téměř vše, co mají k dispozici ve svém prostředí. Obecně dávají přednost měkké a lehce stravitelné vegetaci. Tvrdší rostliny a řasy konzumují, pokud jsou schopny uchopit je svou radulou. Živí se i různými druhy mrtvých zvířat, jako jsou mrtvé ryby, žáby, korýši či hmyz, a také vajíčky (ryb, žab, šneků).

Životní cyklus je ovlivněn dostupností potravy a teplotou vody. Při vysokých teplotách a hojnosti potravy mohou vykazovat velmi krátkou životnost (kratší než tři měsíce) a jsou reprodukční po celý rok. V podmínkách, kde se potýkají s nedostatkem potravin, nebo dokonce s obdobím sucha, mají delší životní cyklus, ale pouze jedno reprodukční období, a to na jaře a počátkem léta. Rovněž jejich růst je závislý na okolní teplotě. Pokud je teplota vysoká, šneci rostou rychle, jejich růst se zastaví v době reprodukce a po jejím skončení opět začnou růst.

Šneci mohou zůstat aktivní po celý rok, nebo mají určitou dobu letní spánek – v závislosti na okolních podmínkách. Hlavními faktory, které určují činnost, jsou teplota, množství srážek a dostupnost potravin. Během letního spánku se šneci zavrtají v blátě a jejich metabolismus se zpomaluje snížením spotřeby kyslíku – šneci částečně „přepnou“ z normálního aerobního dýchání na anaerobní dýchání (anaerobní glykolýza).

Tyto šneky je možné chovat v akváriu, ve kterém by měla být teplota okolo 25 °C. Ve vodě je nutná dostatečná vegetace.

Lissachatina immaculata

Lissachatina immaculata je velice variabilní druh, pochází z jihovýchodní Afriky, Malawi, Zimbabwe, Mosambiku, Madagaskaru či Mauritánie.

Lissachatina immaculata patří mezi menší až středně velké druhy achatin. Maximální velikost ulity je okolo 15 cm, ale většina šneků bývá menších a dokonce na Madagaskaru nebo i v Malawi se vyskytuje i trpasličí druh. Průměrná hmotnost šneků odpovídá jejich velikosti, tedy od 30 do 120 g, u větších typů může dosáhnout až 200 g.

Lissachatina immaculata má hnědé zbarvení s bílými (nebo světleji hnědými) pruhy. Mladí jedinci mají pruhovanou ulitu (střídají se pruhy hnědé, žluté až bílé). Tato kresba s věkem zvířete tmavne. Tělo šneka je jednobarevně béžovohnědé. Velikost ulity se nejčastěji pohybuje v rozmezí 7–8 cm a váha šneka kolem 30–70 g.

Chov tohoto druhu někdy nebývá bez problémů. Záleží na původu šneků. Zvláště Immaculata immaculata bývá v poslední době dost problémová. Ideální teplota pro chov je okolo 26 °C při vlhkosti kolem 80 %. Substrát by měl být vždy řádně vlhký (ne promočený), ale zároveň kyprý. Po mokrém stelivu se šneci neradi pohybují. Zároveň se ve dne zahrabávají, proto výška substrátu musí být alespoň tak vysoká, jak je vysoký šnek. Na jednoho šneka v teráriu by se mělo počítat s prostorem minimálně 5 l. Do terária je vhodné přidávat mělkou misku s vodou, ve které se šneci rádi povalují. Immaculaty nejsou náročné na potravu rostlinného původu, některé mají rády i citrusové plody. Základem ale zůstává zdroj vápníku. Do terária nedáváme různé kameny, o které si šneci trvale poškozují ulitu, immaculaty na mechanické poškození dost trpí.

Jednotlivé druhy či typy chováme zvlášť, protože se mohou pářit i s ostatními lissachatinami. Immaculaty dospívají kolem 6–9 měsíců. Lissachatina immaculata je hermafrodit (sama se přemění v samici a snese vajíčka, aniž by k oplození potřebovala dalšího partnera). Tento stav není ještě zcela prozkoumán a je tak trochu záhadou. Anatomicky je tento jev hodně problémový, působí zde mechanismy zabraňující autofekondaci (oplození vajíček vlastními spermiemi): oddělené vývody ovotestis, v některých případech autosterilita, nedovolují kvůli látkám vylučovaným gametami kontakt a splynutí gamet téhož jedince, u některých druhů však tomu nedochází a zřejmě k nim patří i Immaculata immaculata. Potomci jsou vlastně po genetické stránce homozygoti, tedy jedinci, kteří získají stejné vlastnosti. Na jednu stranu to může být výhodou, ale ve většině případů je zdvojení stejných vlastností nežádoucí. Dochází pak ke genetickým vadám, špatnému zdravotnímu stavu, s čímž je spojený i růst, a k předčasnému úhynu.

Prevence spočívá v pozorování šneků, dále je důležité ponechávat si šneky z prokázaného spojení, které trvá zhruba 3–4 hodiny. Po zhruba třech týdnech immaculata snese vejce na teplejší místo v teráriu. Immaculata immaculata má navíc nestejně velká vejce (velikost se pohybuje průměrně od 6,7–3 mm), u prvního vrhu to bývá i polovina všech vajec (drobná vejce se odstraní). Snůška se pohybuje kolem 50–120 vajec. U jiných typů, například u „pamterek“, se snůška pohybuje kolem 120–180 vajec. Podle teploty v líhni se šneci líhnou zhruba za 7–14 dní.

výběr z naší tvorby
pokračování článku

Ampullaria australis

Tento druh má i svůj český název: měchýřovka východní. V současnosti se vyskytuje v mnoha teplých oblastech, kam byla druhotně zavlečena, původně pochází z Jižní Ameriky. Je to největší plž běžně chovaný v našich akváriích. Měchýřovka je citlivá na chemikálie, jako je malachitová zeleň, formaldehyd a všechny přípravky s obsahem mědi. Je důležitou součástí jídelníčku jihoamerických domorodců. Indiáni kmene Otomak užívají rozdrcené a spálené skořápky jako součást drogy niopo.

Ulita tohoto druhu je tenkostěnná, hladká. Má 5 závitů, které jsou ploché a svírají s osou ulity úhel 90°. Měchýřovka se vyskytuje v přírodní hnědé formě, častěji je však v akváriích chována v odstínech zlaté barvy. Na ulitě má zřetelně ohraničené tenké proužky hnědé barvy (v některých formách proužky chybí). Má růžovou i modrošedou nohu. Kromě žaberního dýchání čerpá i atmosférický vzduch chobotem, který vysouvá nad hladinu. Žábry jsou částečně přeměněny v jednoduchý plicní vak. Ústí ulity se zavírá stálým víčkem (operculum). Hmotnost může mít až 180 g. Měchýřovky nemají uši, jsou úplně hluché. Jejich zrak je spíše slabý a slouží k nalezení světlých a tmavých míst.

Na chov jedné dospělé ampullarie se doporučuje jako minimum 30 litrů vody, za optimum se považuje 50 litrů, jelikož její výkaly dost zatěžují vodu. Ve střevech má totiž velké množství mikroorganismů na pomoc s trávením potravy a právě jejich vypuzením s výkaly se může voda zakalit. Ráda také požírá patentky, například se přisaje na krmítko a vysává je. Dožívá se i 5 let, ale délka života je závislá na teplotě v akváriu – čím vyšší teplota, tím kratší život. Při teplotě pod 18 stupňů je téměř neaktivní. I při normální teplotě je běžné, že jsou šneci několik dní až týdnů neaktivní. Zvláště staří jedinci mohou být velmi málo aktivní. Jestliže však začne plž zapáchat nebo jeho tělo velmi změkne, je plž skutečně mrtvý a měl by být okamžitě odstraněn.

Na kvalitu vody není ampullarie náročná. Ve společenské nádrži je pomocníkem při boji se všemi druhy řas a slizovitými povlaky.

Krmení měchýřovek je velmi snadné, neboť žerou téměř cokoliv, co mohou roztrhat a co dostanou do svých úst. Žerou zeleninu (okurky, špenát, mrkev a salát), krmivo pro ryby, mrtvé ryby, jiné plže a jejich vajíčka, řasy, mořské garnáty. Vyžadují ale dostatek potravy včetně rostlinné, proto je doporučujeme přikrmovat například spařenými listy salátu, jinak vám pravděpodobně začnou ožírat rostliny, zejména ty s jemnými listy.

Tito plži jsou gonochoristé, to znamená, že k reprodukci je zapotřebí samce a samice. Je těžké jen podle vzhledu rozlišit samičku od samečka. Samička klade vajíčka, nejčastěji v noci, nad vodu do hroznovitého útvaru, který může být až několik centimetrů velký (většinou je hnízdo přilepeno na krycím skle nebo na bočních stěnách těsně nad hladinou). Čerstvě snesená vajíčka jsou měkká a mají mléčnou barvu, ale během několika hodin ztvrdnou. Jejich typická barva (bílá, zelená, růžová až jasně oranžová) záleží na druhu a objeví se za 1 až 2 dny. Vajíčka potřebují ke zdárnému vývoji poměrně vysokou vzdušnou vlhkost, přičemž není větší problém s kondenzováním této vlhkosti. Vajíčka by měla zůstat ve vlhku, ale ne v mokru a nikdy pokrytá vodou, jinak by se líhnoucí plži utopili. Mladí plži se líhnou cca po 2 až 4 týdnech. Snůška vajíček ztmavne a nakonec se malí plži prokoušou ven a spadnou do vody. Líhnutí zpravidla trvá 24 hodin, přičemž mladí jedinci postupně odpadávají do vody. Proto pokud nechcete mít společenskou nádrž „zamořenou“ šneky, je vhodné kokon opatrně odříznout žiletkou a přenést ho do vhodného „inkubátoru“, v podobě uzavřené sklenice s nepatrným množstvím vody a umístěné poblíž zdroje tepla. V momentu líhnutí se voda dolije. U tohoto druhu je tedy velmi jednoduché zabránit nechtěnému přemnožení.

Achatina achatina

Tento druh pocházející z tropů afrického kontinentu je u nás znám pod názvem oblovka velká. Na naše poměry dorůstá opravdu gigantických rozměrů a v současné době se stále více začíná rozšiřovat i její chov jakožto domácích mazlíčků.

Jde o největší druh šneka na světě, ulita může dorůstat až 30 cm, ale obvyklá velikost je 15–20 cm. Klasická achatina má žlutooranžovou ulitu s tmavými hnědými pruhy. Apex ulity bývá často načervenalý až červený (ale není u všech jedinců). Columella a patrová část obústí jsou vždy červené či červenohnědé. Výrazným rozpoznávacím znakem jsou dva vystouplé pruhy na konci nohy, které tvoří jakési „véčko“. Podobně tvarovanou zadní část nohy má jako jediná z rodu Achatina. Tyto znaky se pak vyskytují pouze u podrodu Archachatina. Tento druh se v zajetí špatně rozmnožuje a oproti ostatním druhům má vyšší nároky na teplo a vlhko. V případě, že nemá dostatek tepla a vlhkosti, rozmnožovat se nebude.

Pokožka útrobního vaku má schopnost vylučovat sloučeniny vápníku, které na povrchu vytvářejí ulitu. Ulita je tvořena několika závity, které se obtáčejí okolo středového „sloupku“ zvaného columella. Vrchol (apex) ulity je u achatin špičatý (u podrodu Archachatina je tupý) a spolu s columellou a obústím (vnitřní část vchodu do ulity) tak tvoří rozeznávací znaky při určování konkrétního druhu achatiny.

Díky cívkovému svalu dokáže šnek zatahovat a vytahovat nohu ven z ulity. Na noze jsou žlázy, ve kterých se tvoří sliz, který jednak pomáhá v pohybu a jednak chrání tělo šneka. Dýchání šneků zajišťují plíce, kyslík je pak hemolymfou rozváděn do celého těla šneka. V ústním otvoru mají achatiny radulu, na které je velké množství malinkých zubů, díky nimž šneci přijímají potravu. Tu „nekoušou“, ale pomocí raduly ji „strouhají“.

Pro ubytování oblovek je nejvhodnější skleněné nebo plastové terárium, jako podklad lze použít vlhký lignocel (kokosové vlákno) nebo rašelinu, přičemž výška substrátu by měla být cca 10 cm. Substrát by nikdy neměl vyschnout – udržujte jej neustále vlhký, ale ne přemokřený.

Vlhkost vzduchu by se měla pohybovat okolo 80 %, čehož lze dosáhnout pravidelným rosením. Stejně důležitá jako vlhkost je teplota. Některé druhy mohou prospívat i při pokojové teplotě, ale teplota okolí 28 °C je ideální. Afričtí šneci se nezimují, jsou aktivní po celý rok, proto i přes zimu topte na stejnou teplotu jako v létě. Do ubikace je vhodné umístit misku s vodou. Šneci jsou sice schopni vystačit si na pití s kapičkami vody na stěnách terária, ale někteří chodí pít i z misky. Navíc většina šneků se ráda koupe. Miska je ideální plochá, jen s nízkou hladinou, u hlubších misek pak vložte do misky kamínky, aby se zejména menší šneci neutopili.

Tito šneci se živí salátem, okurkou a listy z kedlubny, ale nepohrdnou ani jiným druhy zeleniny a ovoce, piškoty, psími suchary, vařenými těstovinami či vejci. Velmi důležitý je pro šneky zdroj vápníku. Ideální jé sepiová kost, kterou zavěsíte na stěnu terária, dají se ale použít i velmi jemně mleté vaječné skořápky. Zdroj vápníku by měl být k dispozici neustále, protože pokud šneci několik dní nemají zdroj vápníku, začnou si ubrušovat vlastní ulitu.

Při páření se šnekům po stranách „hlavy“ vytáhne penis a dva šneci se vzájemně spojí. Šneci v tomto spojení zůstávají několik hodin. Oba jedinci z páru pak nakladou na dno ubikace vajíčka, připomínající vzhledem i velikostí Antiperle. Těch může být dle chovaného druhu od 6 do 500 kusů. Šneci mohou klást oplodněná vajíčka i několik měsíců po páření a stávají se případy, že kladou vajíčka i šneci chovaní o samotě. V dobrých podmínkách mají šneci obvykle 4 snůšky za rok. Mláďata se líhnou cca za 2–3 týdny po nakladení. První den až dva zůstávají zahrabané v substrátu, poté vylezou na povrch. Od vylíhnutí se živí stejným krmivem jako dospělci.

Je často nutné nechtěné potomstvo likvidovat. Jeden pár šneků může totiž vyprodukovat za rok i několik tisíc mláďat. Proto pokud o mladé šneky nestojíte, je třeba jednou za čas zkontrolovat box (vajíčka jsou většinou nakladena až na dně – při zvednutí boxu jsou vidět). Nechtěná vajíčka lze rozmačkat, přelít vařící vodou nebo jinak zničit. Případně se domluvte s některým teraristou na odběru mladých – achatiny se používají také jako krmná zvířata například pro scinky.

Autor: © Mgr. Michal Vinš

Foto: © Abel Lobaina Areas



přidejte sem svůj příspěvek

Něco Vám není jasné? Zeptejte se na to ostatních. Určitě Vám pomohou.
K zeptání použijte tento formulář.


Nadpis / Dotaz
Jméno
E-mail
Dokažte, že jste člověk a napište sem číslicemi číslo tři.
Sdělení

Všechna políčka formuláře je třeba vyplnit!
E-mail nebude nikde zobrazen.


příběhy
K článku zatím nebyl napsán žádný příběh.


Zajímavé články

nové příběhy

Lysiny na kůži

Věra Karasková

Dobrý den.
Byli jsme na veterině. Problém byl v tom, že se mu ucpávaly pachové žlázy. Doktor mu je vyčistil a doporučil, čistit fleky obyčejným lihem nebo slivovicí. Namočit vatový tampon a pořádně drhnout. Jak má ucpané ty žlázy, dostává se mu to do krve a způsobuje mu to čátečnou otravu. Opravdu mu to pomohlo a bylo po problémů.

Počet odpovědí: 0 | Stálý odkaz | Odpovědět

Lysiny na kůži

Dagmar

Dobrý den,
chtěla jsem se zeptat, zda paní V. Kasarové, co Vám zaslala foto svého mopse, zda někdo zjistil, co pejskovi je. Můj pejsek, franc. buldoček, dle fota, má to samé, byli jsme už u veterináře, dal nám nějakou vodičku naředěnou vodou, tím mu místa stříkáme, asi nějaká dezinfekce, jinak nic, stav se nelepší, spíše se to po zádech i jinde rozšiřuje. Myslela jsem, že to je línání, ale nikdy toto neměl, je mu 6 let. Pokud by někdo věděl, děkuji za radu. Začíná to kruhovitě s tmavším okrajem, chlupy pod tím jsou, vypadávají s koncem, jako jsou lupy, konec chlupu je obalem suchou kůží. Přidávám do jídla lososovitý olej, úspěch zatím žádný. Děkuji za odpověď Koberová

Počet odpovědí: 1 | Zobrazit odpovědi | Stálý odkaz | Odpovědět

Neostomosan

Cempírek

Neostomosan je určen pro psy. Pro kočky je smrtelně jedovatý a to dokonce i když kočka olíže srst ošetřeného psa. Neostomosan se nehodí pro slepice, protože není určen pro žádná potravinová zvířata. No, a kde ho seženete? Neostomosan je velmi účinný insekticid založený na účincích dvou velmi jedovatých látek. Proto není jeho prodej možný bez lékařského předpisu od veterináře.

Zdraví Cempírek!

Počet odpovědí: 0 | Stálý odkaz | Odpovědět

novinky a zajímavosti

Chcete odebírat naše novinky?


Dokažte, že jste člověk a napište sem číslicemi číslo tři.