Informace od profesionálů

MENU

  

BETA BOJOVNICE

  

PES

  

KOČKA

  

KRÁLÍK

  

Alergická reakce na očkování u psa

 


Aktualizováno:

Nemoci zvířat

Alergická reakce u psa je změna zdravotního stavu způsobená předchozím očkováním zvířete. Očkování samotné může způsobit v organismu očkovaného jedince nějakou reakci. Kdyby na vakcinaci tělo nijak nereagovalo, nedošlo by k žádné tvorbě postvakcinačních protilátek. Za ideálních podmínek očkování způsobí jen nepatrnou nebo velmi mírnou reakci.

Které očkování způsobuje alergické reakce

Při očkování se do těla vpravují buď přímo živé, ale oslabené choroboplodné zárodky, nebo jejich mrtvá těla či jejich části. Cíl je ve všech případech stejný – imunitní systém organismu si očkovací látky musí „všimnout“ a musí mít pocit, že je to hrozba, nemoc. Průběh imunitní reakce a následná tvorba protilátek jsou úplně stejné po očkování jako při opravdovém onemocnění.

Alergickou reakci může způsobit jakékoliv očkování. Alergenem může být tělo mrtvých bakterií v inaktivované vakcíně, ale častěji se jedná o alergii na nějakou pomocnou složku vakcíny, jako třeba na želatinu, která se v některých vakcínách používá jako stabilizátor, nebo na určité konzervační látky či na bílkoviny pocházející z buněčných kultur používaných k výrobě vakcíny, jako je fetální telecí sérum. To je důvod, proč určitým psům může vadit konkrétní značka vakcíny a na „stejnou“ vakcínu jiného výrobce reakci nemají.

výběr z naší tvorby
pokračování článku

Příznaky

Občas se bohužel objeví reakce výraznější, nežádoucí. Nejčastěji se jedná o reakce lokální, pozorovatelné v místě vpichu, jako je bolest, otok, tvorba bouliček či boulí. O dost vzácnější jsou reakce celkové, z nichž nejčastější jsou otoky obličeje a svědění. U zvířat neexistuje žádné spojení mezi vakcinací a autismem, už proto, že zvířata netrpí autismem nikdy. Stejně tak není potvrzené žádné spojení mezi očkováním a vznikem autoimunitních onemocnění.

Alergická reakce se objevuje obvykle do 24 hodin po podání. Nepřehlédnutelnou reakcí je otok obličeje nebo jen okolí očí. Doprovází ho překrvení kůže, zvláště u lysých nebo u bílých krátkosrstých psů je zčervenání těla velmi nápadné. Změny jsou doprovázené svěděním celého těla. Může se objevit kopřivka. V závislosti na intenzitě reakce se může objevit průjem a zvracení, u koček zvracení a ztížené dýchání, nevolnost na sebe upozorňuje taky nápadným sliněním.

Nejvážnější hypersenzitivní reakcí a nežádoucí reakcí po očkování vůbec je takzvaná anafylaxe, kdy dochází k prudkému poklesu krevního tlaku, šoku a kolapsu. Anafylaxe následuje většinou během několika minut po očkování. Tato reakce může být natolik závažná, že vede až k úhynu zvířete. Naštěstí je něco takového velice vzácné. Statisticky se uvádí výskyt anafylaxe u jednoho psa z 385 000 očkovaných psů a u jedné kočky z 555 000 očkovaných koček a samozřejmě jen malá část anafylaxí je tak zhoubná, že se zvíře nepodaří zachránit. Smrtelné anafylaktické reakce se vyskytují i při očkování ptactva chovaného ze záliby.

Co s tím dělat

Řešením nežádoucích reakcí na očkování není neočkovat. Nemoci, které jsou zvládnutelné vakcinací, způsobují neléčitelná, rychle probíhající onemocnění s hromadnými úhyny. Příkladem takových chorob je mor králíků nebo pseudomor drůbeže či holubů. U koček má podobný efekt panleukopenie, trefně označovaná jako mor koček. U psa je například očkování proti vzteklině základním očkováním, které bylo zavedeno především pro ochranu lidí, protože kdysi to byl pes, ne liška, kdo byl hlavním hostitelem vztekliny a přenašečem této smrtelné nemoci na člověka. Psi se také očkují proti psince a parvoviróze, což je rovněž obávaný zabiják. Správně zvolené očkovací schéma a očkovací látky pro konkrétní zvíře vždy přináší víc výhod než rizik spojených s vakcinací.

Kvůli minimalizaci nežádoucích reakcí by mělo být každé zvíře očkováno hlavně proti nemocem, které mu reálně hrozí, což záleží na jeho životním stylu i způsobu chovu. Zvíře musí být při očkování zdravé, mimo stres a zátěž a také schopné očkování. Relativní překážkou je trvalé oslabení imunitního systému, v tom případě jsou kontraindikované živé očkovací látky a použijí se inaktivované vakcíny. Úplnou překážkou je jen autoimunitní choroba, protože očkování může minimálně teoreticky příznaky autoimunitní nemoci zhoršit nebo způsobit opětovné vzplanutí.

U koček se riziko rozvoje postvakcinačního sarkomu dá omezit na minimum použitím vakcín bez obsahu dráždivých nosičů či aspoň aplikací na taková místa na těle, kde se případné nádorové bujení dá jednoduše a zcela odstranit chirurgicky.

výběr z naší tvorby
pokračování článku

Postup

Po očkování vždy počkejte v dosahu veterinárního lékaře, třeba v čekárně, a to minimálně půl hodiny. Případná anafylaxe by se projevila kolapsovým stavem už během této krátké doby, a pokud je veterinář nablízku, je nablízku i rychlá pomoc.

Je důležité jakoukoliv změnu zdravotního stavu, o které si myslíte, že souvisí s předchozím očkováním, hlásit veterináři. I méně závažné celkové reakce nejsou překážkou další vakcinaci, ale veterinář o nich musí vědět! Podání stejné značky vakcíny může příště způsobit ještě vážnější nežádoucí reakci. Ale když veterinář ví, že minule zvíře po očkování reakci mělo, není nejmenší problém učinit jistá opatření, například změnit značku, očkování rozdělit a při jedné návštěvě očkovat třeba jen proti jedné nemoci, nebo společně s očkováním aplikovat léky proti alergii. Toto vše ovšem musí rozhodnout veterinář.

Autor: © Mgr. Světluše Vinšová
Foto:
© Rainer Spickmann



přidejte sem svůj komentář

Něco Vám není jasné? Zeptejte se na to ostatních. Určitě Vám pomohou.
K zeptání použijte tento formulář.


Nadpis / Dotaz
Jméno
E-mail
Sdělení

Všechna políčka formuláře je třeba vyplnit!
E-mail nebude nikde zobrazen.

přehled komentářů
K článku zatím nebyl napsán žádný komentář.

Témata

Zajímavé články

ČeskáVeterina

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

SiteMAP

RSS