Výcvik čivavy

Péče o štěně

Malá čivava do nové rodiny přichází ve věku cca 9 týdnů. Nejprve je třeba malého tvora nechat rozkoukat, seznámit s prostředím i s dalšími členy domácnosti.

Pokyny pro adaptaci a chov

Pelíšek:

• připravte štěňátku klidné místo na spaní, ne v průvanu ani u topení;
• kupte měkký molitanový pelíšek, případně jej vystelte malou dekou o velikosti 80 x 80 cm;
• nikdy štěňátku nepořizujte proutěný koš, mohlo by ho rozkousat.

• cca do 3 měsíců krmte 4x denně;
• cca do 5 měsíců krmte 3x denně;
• cca do 12 měsíců krmte 2x denně;
• od 1 roku krmte 1x denně.

• granule - suchá strava dle věku psa (pro štěně, pro dorost, pro dospělé);
• vařené maso (nesolené, nekořeněné) - kuřecí, krůtí, telecí, králičí;
• zelenina (vařená i syrová);
• piškoty, jogurt, sýry, šunka;
• je-li štěně starší, cca 5 měsíců, dáváme na mlsání kosti od vepřového masa, žebírka - je to vhodné ke zdravému růstu zubů;
• nezapomínáme na "žužlací kostičky", vepřová ucha sušená, játra, plíce, střívka.

Štěně musí mít denně čerstvou vodu!

Štěně čivavy nesmí ani v dospělosti:

• mléko;
• čokoládu, sladkosti;
• sůl;
• brambory;
• kosti od drůbežího masa.

• každé štěně by mělo od svého chovatele odcházet 2-3x odčervené, toto musí mít zapsané v očkovacím průkazu či v pase pro malá zvířata;
• nový majitel psa odčervuje štěně každých 14 dní od posledního odčervení přibližně do věku 4 měsíců, a to přípravkem získaným od chovatele či od veterináře (Cestal, Drontal, Caniverm a podobně);
• příslušná dávka se určí dle váhy psa;
• má-li štěně dlouho podezřele nafouknuté bříško, je 100% začervené, je tedy potřeba urychleně se poradit s veterinářem a nasadit odčervovací prostředek;
• od věku 6 měsíců se preventivně odčervuje cca 2x ročně.

• " od chovatele by štěně mělo být minimálně 1x očkované proti parvoviróze (cca 7. týden);
• " nový majitel jde se štěnětem přibližně v 10. týdnu na očkování proti psince, leptospiróze, hepatitidě, infekčnímu kašli atd. (více informací zjistíte u veterináře);
• " po 12 týdnech je třeba zajít na očkování proti vzteklině;
• " kompletní plán očkování zvolí veterinář v místě bydliště.

• nafouknuté bříško značí nejspíš, že je štěně začervené;
• průjem (může mít ze stresu z nového prostředí) - zkuste dietu: černý čaj osladíte Glukopurem a podáváte injekční stříkačkou do tlamičky štěněte. Pozor, štěně se průjmem odvodňuje, musí tedy pít. Samo od sebe nepije tak často, proto jej uměle napájejte oslazeným černým čajem. Přidávejte psí piškoty. I když štěně podomácku léčíte, raději vyhledejte veterináře a ten určí další průběh léčby.

• štěňátko hlídejte a nenechávejte ho nikdy samotné na gauči či ve výšce - nemá pud strachu, a když spadne, bývají tyto pády velmi tragické až smrtelné;
• od mládí štěně učte chodit na vodítku - na prvním místě by měla být bezpečnost štěněte, vodítko jej uchrání před vběhnutím pod auto, případně před zlým rozzuřeným psem.

• zuby malého štěňátka jsou velmi ostré, procvičovat by se měly kousáním větviček, šišek, hraček prodávaných ve zverimexu a podobně;
• kolem 4. až 5. měsíce se štěně začíná přezubovat, sledujte, zda vypadly postupně všechny zuby včetně špičáků (velkou vadou je, když má pes v dospělosti zdvojené zuby, a to hlavně špičáky, je to nepřípustné pro chovnost psa). U čivav bývá obvyklé, že špičáky samy nevypadnou, a je třeba je psovi vyviklat nebo u veterináře odstranit pod narkózou. Je to rychlý zákrok a hlavně běžný. Nemusíte se ničeho bát.

• fenky začínají poprvé hárat kolem 6. až 9. měsíce, chraňte je tedy v tuto dobu před nakrytím.

• uši čistěte jemně smotkem vaty či fáčem, případně vatovými tyčinkami;
• drápky stříhejte malými nůžkami "gilotinkami" sami, případně požádejte veterináře.

• na trhu je spousta přípravků, například Frontline, obojek proti klíšťatům či ampule s látkou, která odpuzuje klíšťata, případně se poraďte s veterinářem.

• někteří chovatelé je nedoporučují z důvodu narušení přírodního filtru (maz) srsti - je možno koupat 6x ročně.

• již od chovatele přichází štěňátko s nějakými hygienickými návyky, venčí se na připravené noviny nebo plínku, hadr na podlahu a podobně;
• časem jej naučte, že na noviny či hadr se nechodí, ideální je posouvat stále dané místo - jeho WC - dál ke dveřím, až jej zcela zrušíte, naučí se venčit venku;
• je třeba jej zpočátku (2.-3. měsíc věku) brát 5-6x ven, většinou hned po jídle a spaní;
• od 4. měsíce stačí venčit 3x denně.

Jak naučit čivavu povely

Štěně je nutné vychovávat a socializovat přibližně od 4 měsíců věku. Pro štěně byste měli být autorita vy. Vy budete vůdce smečky, který dá psovi jasně najevo, kdo je v této domácnosti tím pravým pánem. Pokud to neuděláte, budete mít s výchovou nemalé problémy. Autoritu získáte důsledným, ale laskavým způsobem.

Venčení: Pokaždé když nastane ta chvíle, kdy bude chtít na záchod (nejčastěji při probuzení), zavoláte na něj například "jdeme ven" a vezmete ho ven. Tam si určitě najde místo, kde potřebu vykoná, a vy ho pak pochvalte. Toto opakujte až do doby, kdy vás pejsek sám upozorní, že chce jít ven.

Chůze na vodítku: Dále byste měli štěně učit na obojek a vodítko. Samozřejmě by již mělo slyšet na své jméno a umět základní povely. Obojek štěněti nasazujte u příležitosti spojené s příjemným pocitem, jako je hraní, krmení či mazlení, a to jen na krátkou dobu. Pohyb na vodítku se štěnětem trénujte na místě, kde jej nebude nic rušit ani rozptylovat. Pes by měl být na vaší levé straně u nohy. Vodítko držte v pravé ruce a levou přizpůsobujte jeho délku. Chůzi na vodítku byste neměli přehánět, stačí chvilka denně. V případě, že pes při chůzi tahá, mírně za vodítko zatáhněte a vyslovte povel "zpátky" nebo "pomalu". Nezapomínejte také na odepínání od vodítka. Do 12 měsíců by štěně mělo být socializované a mělo by mít zcela osvojenou základní výchovu (přivolání ke mně, nesmíš, místo, a podobně). S pejskem byste měli jít mezi ostatní psy až po všech očkováních, která jsou povinná.

Přivolání: Štěně pusťte na volno, uvidíte, že ze začátku před vámi bude chtít utíkat, protože si myslí, že si s ním chcete hrát nebo se vás kvůli něčemu bojí. Když tedy štěně začne utíkat směrem od vás, tak udělejte to, že utečete vy od něj. Jděte pomalu směrem od něj a ono se za chvíli bude bát, že ho chcete opustit, tak k vám přiběhne. Jakmile uvidíte, že k vám běží, říkejte povel "ke mně", ono mezitím přiběhne a za to mu dáte pamlsek a hodně ho pochválíte. U štěňat je nejdůležitější pochvala. Tento povel opakujte co nejčastěji (opakování je matka moudrosti), ale s mírou, ať mu cvik neznepříjemníte, to by pak pejsek nepracoval s radostí, jak má.

Ke mně: Povelem ke mně se pes zastavuje přímo před psovodem a takto se to učí pro případné zkoušky, ale nejen pro ně. Klasické přivolání má dostat psa k psovodovi v jakékoliv rušivé situaci, tím má psovod nad svým psem kontrolu. Tento povel učte tak, že při říkání povelu ho po doběhnutí k vám pochvalte a odměňte pamlskem. Ze začátku je nejlepší si pomáhat tím, že si poplácáte rukama na stehna a popoháníte pejska povelem "no pojď ke mně, honem" a tak podobně, pejska to povzbudí, a jakmile si to v pozdější době spojí s pamlskem, který poté dostane, přiběhne hned. Pakliže nepřiběhne ihned a nemáte 100% jistotu, že přivolání pes zvládá, opatřete si stopovací vodítko jako pojistku.

K noze: Povelu naučte psa tak, že pejska vedle sebe posadíte, tedy těsně k noze, jak má sedět, a řeknete povel "k noze", poté ho odměníte pamlskem a pustíte ho s povelem "volno". Po zopakování povelu "k noze" si plácněte levou rukou na levé stehno, a když pejsek nepřiběhne, zavolejte ho k sobě. Povelem ho usaďte k noze a znovu takto opakujte do doby, než pejsek sám přijde k vaší noze a sedne si. Potom následuje veliká pochvala a odměna pamlskem. Povel opakujte každý den.

Zůstaň - čekej: Tento povel se pes naučí tak, že mu řeknete povel "sedni" a odejdeme od něj tak na 4 kroky, při couvání říkejte povel "čekej", případně "zůstaň". Potom se na chvilku zastavte a jděte zpět k psovi a pochvalte ho. Když se pejsek rozeběhne k vám, tak řekněte "ne, čekej", usaďte ho a zase s říkáním tohoto povelu odstupujte od pejska. Takto ten povel opakujte, a když se povede, tak jen a jen chvalte a odměňujte pamlskem.

Štěňata a výcvik: Štěňata jsou k výcviku samozřejmě lepší než dospělý pes, rychleji se učí a více nás vnímají, neboť jsou na nás více upoutána. Ale věřte, že i dospělý pes se může naučit cvik stejně jako štěně. Nejde o to, v jakém věku se pes učí, ale jakým způsobem. I dospělý pes se naučí bez problémů poslouchat.

Jak trestat čivavu

Trestání stále a za každou maličkost nepřipadá v úvahu, tím byste docílili jen toho, že se vás a lidí všeobecně začne pes bát, a to nesmíte v žádném případě dopustit! Výše trestu závisí na mnoha okolnostech. Důležité je, aby pes činnosti zanechal hned. Pokud psa vychováváte odmalička, postačí, když štěně po povelu "vytřepete" za kůži, některým psům stačí pouze zvýšený hlas. Ve výcviku se nejčastěji používá vytahání za obojek, škubnutí vodítkem, zatahání za obojek. Nejpoužívanějším trestem je obyčejné plácnutí. Pokud se použije ve správnou chvíli, tedy okamžitě, a vhodnou intenzitou, může to vyřešit mnohé. Pes se nebojí ruky, jak se dlouho tradovalo, pokud je to ruka, která mnohem častěji chválí, než trestá. Mezi trestem a pochvalou je třeba udržet rovnováhu: přibližně 1 trest na 10 pochval. Trest pro psa má smysl pouze při prohřešku. Další formou trestu může být vykázání psa z místnosti, na místo. Při štěkání na okolí odveďte pozornost psa hračkou či hrou. Velmi účinným trestem je ve většině případů nevšímavost ze strany majitele, dočasné izolování psa nejlépe mimo domácnost. Myslete na to, že si vychováváte společníka na dalších několik let. Pokud výchovu zanedbáte, může se z vašeho psíka stát tyran, který bude ztěžovat život vám i vašemu okolí.

Doporučení: Jakýkoliv trest po vašem příchodu domů je již zbytečný, neboť si jej pes nespojí s předešlou "nekalou" činností, ale s vaším příchodem. Výsledkem bude, že vás pes po příchodu nebude vítat a byt bude demolovat dál. V tomto případě je třeba činnosti předejít dostatečným zabezpečením zvířete.

Dokdy čivava roste

Čivavy většinou dědí váhu po svých rodičích. V dospělosti váží kolem 2 kg. Štěňata váží půl kilogramu. Na váze čivava přibývá až cca do 7.-9. měsíce. Poté se váha začne zpomalovat, ale nenápadně se bude zvyšovat. Definitivní váha je až kolem 1,5 roku, tedy v plné dospělosti.

Jak krmit

Strava (jídlo) pro čivavu by měla být kvalitní. Štěně musí mít stále k dispozici čerstvou vodu.

Četnost krmení:

• do 3 měsíců 4x denně;
• do 5 měsíců 3x denně;
• do 12 měsíců 2x denně;
• od 1 roku 1x denně.

Rady pro chov čivavy

Čivavy se dožívají až dvaceti let (obecně platí: čím menší pes, tím delší život). Dospělý pes by měl vážit mezi 1,5-2,5 kilogramy.

Psí unikát: Čivavy se rodí s neúplně vyvinutou lebkou - tento jev se nazývá fontanela a můžeme ho spatřit pouze u tohoto plemene.

Srst: Jsou dlouhosrsté a krátkosrsté varianty. Barva srsti může být libovolná.

Ochránce zemřelých indiánů: Podle archeologických nálezů bylo toto plemeno chováno indiánskými kmeny Aztéků, Mayů a Toltéků k náboženským účelům. Psi byli po smrti náčelníka kmene rituálně zabiti a pohřbeni spolu s ním, aby ho chránili na cestě do světa duchů.

Čivavy u nás: První čivavu do tehdejšího Československa dovezla v roce 1971 od chovatelky z USA Jitka Pacltová. Byla to krátkosrstá fenka, čokoládově hnědá s pálením. První dlouhosrstou čivavu pak dovezli z Německa manželé Serbusovi roce 1976.

Tipy: Čivava je pes jako každý jiný, jen malý. Když mají krmení stále, tak se nepřejídají. Nyní určitě výcvikářům vstávají vlasy na hlavě, ti cvičí na základě jídla, a když bude pes bohatě nažraný, tak se špatně motivuje.

Každá čivava miluje teplíčko. Krátkosrstá je pochopitelně choulostivější na teplo než dlouhosrstá, ale to se zase dá nahradit kabátkem, slušivou bundičkou či svetříkem.

Každá čivava je schopná výcviku, ostatně jako každý pes. Jen jí nesmí cvičení nudit. Není to německý ovčák, který může cvik opakovat několikrát. S čivavou se dá tančit i cvičit agility. Je to prostě všestranný pes. Není to však chrt, který bude blahem bez sebe, že může běžet u kola. Na kolo patří do košíčku, kde může dělat páníčkovi "navigátora". Čivava se vyběhá na zahradě i v bytě - proběhne bleskem několikrát pokoje a je spokojená.

Čivavy jsou ideální pro mladého, středně starého i staršího majitele, který má rád zvířata, jen ne k malým dětem, které by je láskou umučily. Samozřejmě že záleží na výchově rodičů.

Koupání: Dlouhosrstá čivava déle schne a musí být déle v teple.

Povaha: Povaha je různá, stejně jako u lidí. Čivavy jsou temperamentní, ale o něco méně než jorkšír, záleží však skutečně kus od kusu. Některá čivava nezaštěká a nezaštěká, a jiná zase tu tlamičku nezavře. To je genetika, ale i výchova.

Pravidlo pro všechny nové a nezkušené majitele malých pejsků: Než štěně odroste a pobere zkušenosti, šoupejte nohama, tak ho nezašlápnete. Pozor také na přibouchnutí dveří, mohlo by tam být štěně. Jakmile čivava dosáhne dospělosti a rozumu, hravě noze uhne, protáhne se kolem dveří a žádná újma nehrozí.

Proč se čivava klepe

Třas u malých plemen (krysařík, čivava) je normální. Bývá při chladu (u země je nižší teplota než v naší výšce, kde se pohybujeme my), čivava váží několik desítek dekagramů, takže její malé tělíčko rychleji prochládá než třeba štěně většího plemene a má větší spotřebu energie. Dále se štěňátka třesou rozrušením či strachem z neznámého. Je to normální jev. Malá plemena mají zcela odlišnou povahu než plemena služební, lovecká či společenská většího rázu. Kdo nevlastnil a nechoval, nepochopí. Úzký tělesný kontakt a oporu v době ztráty maminky a sourozenců a domova, ve kterém štěně vyrostlo, opravdu potřebují. Stres je jedním ze spouštěčů hypoglykemie (spolu se sníženým příjmem potravy) u miniaturních štěňátek čivavy. Stačí v prvních dnech po dovozu domů štěňátko převážet v autě na veterinu, a pokud například 50 dkg vážící drobek po cestě vyzvrací potravu, je na problém zaděláno. Poklesne mu hladina krevního cukru a při neznalosti nového majitele může dojít i zbytečně k úhynu štěňátka. Štěňátka čivavy se také občas třesou, když se jim chce čůrat. Pokud se čivava klepe, mohou to být i nervy, jestliže štěně nemá správné základy rané socializace od chovatele, někdy i po jídle, při rozrušení a podobně. Jakmile se pejsek začne třást, zkuste odvést jeho pozornost na sebe či hračku, aby se třást přestal. Anebo si toho nevšímejte. Každopádně jej nijak neutěšujte a nedávejte najevo své obavy.

Autor: © Mgr. Světluše Vinšová
Foto: © Danielle deLeon