Nemoci psů
Nemoci psů se dají rozdělit do několika kategorií podle postižení:
- Infekční onemocnění psů – vzteklina, parvoviróza, psinka, infekční zánět jater, infekční kašel, chřipka psů, leptospiróza
- Nemoci dýchacího ústrojí – akutní zánět nosní sliznice, zánět hltanu a hrtanu, zánět průdušek a plic, zánět pohrudnice, nádory na dýchacím ústrojí
- Nemoci krevního oběhu a krvetvorných orgánů – zánět srdečního svalu, zánět nitroblány srdeční, zbytnění a rozšíření srdce, srdeční slabost a srdeční vady, zánět tepny, zánět žíly, anémie, leukémie
- Nemoci trávicího ústrojí – zánět sliznice dutiny ústní, zubní kámen, zubní kaz, zánět mandlí, zánět žaludku, zánět střev, zácpa, hnisavý zánět análních váčků, zánět slinivky břišní, otočení žaludku
- Nemoci močového ústrojí – zánět ledvin, zánět močového měchýře, močové kameny
- Nemoci pohlavního ústrojí – hnisavý zánět dělohy, zánět předkožky
- Nemoci pohybového ústrojí – záněty svalů, kloubů a šlach, dysplazie kyčelních kloubů, zlomeniny kloubů, zlomeniny kostí, křivice
- Nemoci nervového ústrojí – zánět mozku a míchy, otřes a zhmoždění mozku a míchy
- Nemoci očí – zánět spojivek, zánět víček, vchlípení a vychlípení víček, suchý zánět rohovky a spojivky, zákal rohovky, zákal čočky
- Nemoci uší – onemocnění zevního zvukovodu, krevní výlev v ušním boltci
- Onemocnění kůže – zánět kůže, kopřivka, svrab
- Parazitární onemocnění psů – škrkavky, tasemnice, blechy, vši, všenky, klíšťata
Infekční nemoci jsou nemoci, jejichž původci jsou živé mikroorganismy (patogenní bakterie, houby, viry, rickettsie, chlamydie, protozoa) schopné pronikat do organismu zvířat, vyvolat onemocnění a dále se přenášet na zdravé jedince.
Přenos infekčních nemocí je realizován přímým nebo nepřímým (zprostředkovaným) vzájemným kontaktem nemocného zvířete se zdravým. Bránou vstupu původce onemocnění je kůže a viditelné sliznice očí, dýchací, trávicí a močopohlavní systém.
Při prvních příznacích infekčního onemocnění psa je nutné vždy co nejdříve vyhledat veterinárního lékaře, který zvíře odborně vyšetří a zahájí odpovídající léčbu. Infekční onemocnění ohrožuje nejen zdraví a život postiženého psa, ale i ostatní psy, se kterými přijde do kontaktu.
Invaze cizopasníků, jak vnějších, tak vnitřních, způsobují značné komplikace zdravotního stavu u všech věkových kategorií psů. U štěňat mohou způsobovat i přímé ztráty uhynutím, často významnou měrou zasahují skrytě do vývinu a růstu a disponují organismus pro celou řadu onemocnění.
Zánět očí
Zánět spojivek, zánět víček a zánět třetího víčka patří u psů k velmi frekventovaným onemocněním.
K nejčastějším příčinám patří mechanická poranění (poškrábání, píchnutí), chemické vlivy (aplikace nevhodných léčiv agresivní roztoky či plyny), infekce, parazitární onemocnění (demodikóza) a alergie.
Hlavními příznaky zánětu spojivek jsou zarudnutí, otok a mhouření víček, utírání hlavy o předměty, slzení a výtok z očního koutku, u zánětu víček při déletrvajícím postižení i vypadávání srsti a zvýšená teplota.
Zánět třetího víčka je nejčastější formou zánětu spojivek a projevuje se vodnatým, hlenovitým, hlenovitohnisavým až hnisavým výtokem. Zánět způsobují zduřelé drobné mízní uzlíky na vnitřní straně třetího víčka, které mechanicky dráždí rohovku.
Prognóza je příznivá.
Červené ve slabinách
Kopřivka je toxicko-alergické onemocnění charakteristické rychlým vznikem svědivých edematózních kožních změn.
Příčiny jsou imunologické (přecitlivělost na biopreparáty, léky, krmivo, toxiny vnitřních parazitů a bodavého hmyzu) a neimunologické (psychogenní faktory, dráždivé chemické sloučeniny, fyzikální příčiny – tlak, chlad, teplo, genetické abnormality).
Projevy jsou edematózní prosáknutí kůže s různou svědivostí a velmi rychlý nástup účinku, tvorba kožních pupenů, zježení srsti. Kopřivkové změny jsou nejrůznější velikostí a tvaru.
Prognóza je příznivá.
Zánět análních váčků
Anální váčky, uložené u psa po obou stranách konečníku na přechodu sliznice konečníku v kůži, vylučují značně páchnoucí sekret pastovité konzistence. Sekret určuje výraznou pachovou identitu jedince.
Při dlouhodobě řídkém trusu se anální žlázky nevyprazdňují, sekret se v nich hromadí a tuhne. Váček zduří, vývody se ucpou, obsah se může druhotně infikovat a zhnisat.
Zánět se projevuje zduřením okolí konečníku, bolestivostí, „sáňkováním“. Při dlouhodobém zánětu i tvorbou píštělí.
Prognóza je příznivá.
Zubní kámen
Zubní kámen je velmi častou příčinou mnoha problémů zubů a dutiny ústní. Vyskytuje se asi u 1/3 vyšetřovaných psů. U některých plemen se vyskytuje už v mladém věku.
Zubní kámen se tvoří vysrážením minerálních látek obsažených ve slinách a jejich usazením na zubech. Při tvorbě kamene se uplatňují také odloupané epitelie ze sliznice dutiny ústní, zbytky potravy, bakterie a podobně. Usazování kamene začíná na zubním krčku a postupně se šíří na celý zub. Kámen brání samočištění mezizubních prostorů, potrava tam usazená se rozkládá a celý proces se zhoršuje. K tvorbě zubního kamene přispívá také jednostranné krmení pouze měkkou potravou (chybí mechanické obrušování).
Příznaky jsou žlutohnědý, žlutozelený až tmavohnědý drsný povlak na různě velké ploše zubů, záněty dásní a sliznice dutiny ústní, odporný zápach z tlamy, slinotok. V pokročilém stadiu vypadávání zubů, tvorba zubních kazů, nechutenství; bolestivé přijímání potravy a hubnutí.
Prognóza je nejistá, neboť ani po odstranění zubního kamene (mechanicky nebo ultrazvukem) nelze vyloučit všechny příčiny vzniku a zabránit tak tvorbě nového kamene.
Zánět střev
Zánět střev je velmi frekventované onemocnění psů.
Častou příčinou jsou dietní chyby (příliš teplé nebo studené krmivo, znečištěné krmivo, náhlá změna krmení, zaplísněné, nakvašené nebo jiným způsobem znehodnocené krmivo). Poměrně často vyvolávají zánět střev cizí tělesa pozřená psem (kamínky, pecky, kousky rozkousaných hadrů, dřeva, umělých hmot a podobně). Uplatňují se i parazitární infekce, choroby vnitřních orgánů (játra, ledviny) i druhotné vlivy infekčních onemocnění.
Hlavním klinickým příznakem zánětu střev je průjem. Výkaly jsou řídké, zapáchající, někdy potažené hlenem, případně s krví. Okolí konečníku je potřísněno trusem. Břicho je bolestivé, napnuté, pes je neklidný, při vážnějším průběhu až apatický, vyhublý a dehydratovaný. Objevuje se i teplota, plynatost a uchem slyšitelná činnost střev.
Prognóza je poměrně příznivá při včasně zahájené léčbě. U chronických nebo celkovou infekcí komplikovaných případů i nejistá a méně často příznivá.
Hnisavý zánět dělohy
Jedná se o velmi vážné onemocnění zejména starších fen.
Jako hlavní příčina vzniku se uvádí nadměrné cystózní bujení děložní sliznice vlivem samičího pohlavního hormonu. Dochází k němu například při opakovaných falešných březostech u fen a nepravidelností v hárání (prodloužené hárání). Hnisavý zánět může vzniknout i z katarálního zánětu dělohy při vniknutí infekce do dělohy. Častou příčinou vzniku hnisavého zánětu dělohy je také aplikace hormonálních preparátů sloužících k přerušení nežádoucího krytí.
Zánět se projevuje červenohnědým až čokoládovým výtokem z pochvy s vločkami hnisu různé intenzity. Výtok může být i čistě hnisavý (žlutavé barvy), silně zapáchající. Při uzavřené formě zánětu se sekret hromadí v děloze a dochází ke zvětšování objemu dutiny břišní. Objevuje se výrazná žíznivost, apatie a nechutenství. Při vstřebání děložního obsahu do krve dochází k celkové otravě organizmu, sepsi. Na probíhající zánět dělohy může kromě klinických příznaků upozornit i souvislost s nedávno proběhlým háráním feny či umělé přerušení březosti.
Prognóza záleží na průběhu onemocnění, může být příznivá až nejistá, v zanedbaných stavech nepříznivá.
Chřipka psů
Chřipka psů je nakažlivé onemocnění zejména dýchacího aparátu, v případě atypické formy i mozku.
Původcem onemocnění je virus. Poprvé byl izolován v roce 1967, je málo odolný a citlivý na vyšší teploty. Ničí ho běžné dezinfekční prostředky.
K nakažení psa dochází kapénkovou infekcí, virus se vylučuje i močí. Inkubační doba tohoto onemocnění je 4 až 9 dní. Nemoc probíhá ve formě mírné, těžké a atypické.
V případě mírné formy pozorujeme suchý kašel, slabý výtok z dutiny nosní a z očí. Těžká forma se projevuje úporným dávivým kašlem přecházejícím ve zvracení, výtokem z očí a z nosu, který je zpočátku vodnatý, později hlenovitý až hlenohnisavý. Charakteristická, zvláště u mladých psů, je ztráta hmotnosti. V případě lehké i těžké formy jsou výše uvedené příznaky provázeny nechutenstvím, malátností a ospalostí psa, tělesná teplota bývá zvýšená pouze na začátku onemocnění. U neléčených případů se může vyskytnout řada komplikací v důsledku souběžného uplatňování dalších mikroorganismů, od zánětu mandlí až po zánět plic. Průběh atypické formy onemocnění byl zaznamenán v roce 1980 v USA. Tato forma se projevuje nekoordinovaností pohybů a ochrnutím zadní části těla.
Preventivním opatřením je pravidelné provádění ochranného očkování.
Močové kameny
Jde o usazeniny rozličného organického a minerálního složení ve formě kamenů, močového písku a drtě.
Příčiny vzniku jsou buď zánětlivé, nebo nezánětlivé. Základem jsou koloidní částečky organické hmoty, na které se ve vrstvách nalepují minerální součásti moči. Z mnoha faktorů, které ovlivňují vznik kaménků, lze uvést například malý příjem tekutin, nevhodné složení stravy, nadbytek minerálních solí, poškození ledvin opakovanými záněty.
Problém se projevuje častým nucením na močení, močením po kapkách (i s krví), bolestivostí, hrbením se, často až zástavou močení.
Prognóza je po chirurgickém odstranění kamenů většinou příznivá, z hlediska další tvorby kamenů nejistá. Závisí na příčině vzniku a možnosti odstranění.
Zácpa
Zácpa je stav, kdy dochází k nahromadění trusu ve střevě a k jeho ucpání. Vyskytuje se hlavně u starších psů.
Nejčastější příčinou zácpy je překrmení psa kostmi, kdy v žaludku dochází k nedostatečnému odvápnění přijatých kostí a jejich rychlému posunu do dalších úseků střeva. Tam dochází k zahuštění jejich obsahu, vstřebání vody a vzniku kostního trusu. Trus pak uvízne v konečníku a vyvolá zácpu. Další možnou příčinou vzniku zácpy jsou mechanická ucpání trávicího traktu (zvětšená prostata, nádory) či poruchy v nervové regulaci činnosti střev.
Zácpa se projevuje neustálým nucením ke kálení bez efektu, bolestivostí břicha, kňučením, naříkáním.
Při déletrvajícím postižení se objevuje malátnost, únava, apatie, zvracení, nepřijímání potravy. Může dojít ke krvácení z konečníku (mechanické podráždění a zánět sliznice střeva), v neřešených případech až k nekróze střeva, jeho ruptuře a k zánětu pobřišnice.
Prognóza je většinou příznivá, u zanedbaných případů nejistá, u nádorovitých změn nepříznivá.
Nemoci kůže – zánět
Zánět kůže vzniká působením mnoha vnějších, vnitřních a jiných činitelů. V pravém slova smyslu se nejedná přímo o samostatné onemocnění, ale o příznak jiného onemocnění.
Na vznik zánětu kůže mohou mít vliv kožní virózy, bakteriální, plísňová a parazitární onemocnění, poruchy žláz s vnitřní sekrecí, imunitní poruchy a poruchy pigmentace a keratinizace. Dále se uplatňují fyzikální a chemické příčiny, psychogenní vlivy (sebepoškozování) a kožní novotvary.
Projevují se obecné znaky zánětu. Zarudnutí, mírný otok a citlivost na dotek, zvýšená teplota postiženého místa a změna struktury kůže (strupy, šupiny, skvrny, mazotok, vředy, puchýřky a další). V komplikovaných případech dochází i k postižení celkového zdravotního stavu psa.
Nelze obecně stanovit prognózu vzhledem k velké šíři možných příčin vzniku.
Nemoci kloubů – záněty
Patří k nejčastěji se vyskytujícím onemocněním pohybového aparátu. Mohou se vyskytovat samostatně, ale často se navzájem kombinují.
K nejčastějším příčinám patří mechanická traumata, přechod zánětu z okolní tkáně, celkové infekční onemocnění organismu nebo následná infekce po zranění. K zánětu může dojít i po celkovém fyzickém přetížení organismu.
Obecně se objevuje silná bolestivost, otok a teplota postiženého místa, kulhání, neochota k pohybu a porucha funkce.
Prognóza je nejčastěji příznivá, může však být i nejistá.
Dysplazie kyčelních kloubů
Jedná se o poměrně frekventované a sledované onemocnění hlavně u velkých plemen psů.
Dysplazie kyčelních kloubů je nemoc vrozená a dědičná. Kyčelní kloub u zdravého psa je kulový kloub, ve kterém se otáčí hlavice stehenní kosti. Hlavice zapadá ze dvou třetin do kloubní jamky. Kloub zpevňují vazy a šlachy. U dysplazie se řádně nevytvoří kloubní jamka, která zůstává plochá, a tak do ní kloubní hlavice nezapadá. Kloubní hlavice může být také tvarově změněná. Při těžších formách dochází k úplnému vysunutí kloubní hlavice z kloubní jamky. Časem se této změně přizpůsobí i šlachy, vazy a svaly a může nastat trvalá deformace. Podle intenzity deformace se rentgenologicky rozlišují 4 stupně dysplazie. Dysplazie nemusí postihovat oba kyčelní klouby současně.
Projevy závisí na stupni postižení. U lehkých případů nemusí být přítomny žádné klinické příznaky. Těžší postižení se projevují například kolísavou chůzi, snadnější unavitelností a neochotou k pohybu, potížemi při chůzi do schodů, kulháním, odlehčováním postižené končetiny, případně i bolestivostí.
Prognóza závisí na stupni dysplazie, věku psa a klinických příznacích. Postižení jedinci se vyřazují z plemenitby.
Nemoci přenosné na člověka
Nemoci, jimiž se můžeme od psů nakazit, se odborně nazývají zoonózy. I když celkově známe téměř 150 takovýchto nemocí, důležité je, že v naší zemi se vyskytují jen některé z nich. Největší nebezpečí pro nás představuje vzteklina. Kromě ní nás ohrožují nemoci přenosné některými parazity, bakteriemi a některé plísně. Nejčastěji diskutovanými nemocemi jsou kromě již zmíněné vztekliny také leptospiróza a atoxokaróza.
Mnoha nákazám zvířat můžeme předejít očkováním, ať už povinným, či nepovinným. Doporučuje se také pravidelná kontrola trusu, případně odčervení zvířat přibližně každé tři měsíce. Při soužití se psem v jedné domácnosti je nejdůležitější dodržovat zvýšenou osobní hygienu, zvýšenou navíc v případě, že v domácnosti je nastávající maminka, malé dítě nebo starší lidé, protože ti mají slabší imunitu.
Autor: © Mgr. Michal Vinš
Foto: © Uwe Gille