Jorkšírský teriér výchova


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Veterina

Zveřejněno dne 4.5.2018


Jorkšírský teriér je velmi živé, temperamentní, zvědavé, bystré, ostražité, samostatné a tvrdohlavé plemeno. Je ale rovněž velmi statečné a nebojácné. Jorkšírský teriér je velice společenský, miluje všechny členy rodiny a výborně vychází i s jinými domácími zvířaty. Pozor, je to pes, kterého je možné velmi snadno rozmazlit, proto je nutné ho od začátku usměrňovat.

Druhy

U jorkšírského teriéra neexistuje třívelikostní ráz ani typ mini, jorkšír je jen jeden, a to s váhou od 1,8 kg do 3,2 kg. Chování jorkšíra je charakterizováno jeho tvrdohlavostí, vyžaduje společnost lidí, nerad je sám. Charakteristický je i jeho štěkot. Při špatné výchově bývá rozmazlený a uštěkaný. Srst potřebuje údržbu. Toto plemeno má sklon k vadě nedostatečného růstu: moc málo roste, což se následně projeví na délce života a na větší náchylnosti k vadám srdíčka a podobně. Při výcviku ho rozruší opravdu každá maličkost a poté je hodně těžké vrátit jeho pozornost zpět. Nemusí moc malé děti a je žárlivý. Jednoduše řečeno, je to velký pes v malém těle. V podstatě je ale dobře vychovatelný, stejně jako všechny druhy psů – není to totiž o druhu plemena, ale o důsledné výchově od štěněte až do dospělosti.


Řeč psů

Řeč těla psů je naprosto jednoznačný komunikační kanál. Každý velmi rychle pozná, kdy je pes veselý a kdy naopak smutný. Poměrně jednoduchým způsobem lze rozpoznat také agresivitu psa anebo nadšení, když například pes tuší, že co nevidět se svým pánem vyrazí na vycházku. Psi pomocí očí, máchání ocasu, natáčení hlavy nebo vyskakování či vystrčení zadku nahoru předávají tolik informací, že je nestíháme dešifrovat.

Důležitý je například dlouhý oční kontakt. Existuje totiž souvislost mezi očním kontaktem a zvýšenou hladinou oxytocinu, hormonu, který pomáhá vyjádřit upevnění vztahu a jeho rozvíjení.

Když pes něco přinese, tak to většinou vnímáme jako pokyn ke hře, abychom mu házeli míček nebo se s ním o něco přetahovali. Dalším důvodem ale může být i to, že nám psi vlastně přinášejí dárky. To je pozůstatek ještě z dob, kdy takřka všichni psi byli lovci a honili se jen za kořistí. A od těch dob si myslí, že bychom mohli mít radost z toho, co nám přinesou, bez ohledu na to, zda to bude míček, nebo použitá ponožka, či ulovená myš.

Přikrčení a zdvižená jedna tlapka, kdy pes vypadá jakoby ve střehu, znamená přípravu k rychlému skoku nebo vyběhnutí za cílem. Většinou je to výraz těla, který předchází lovu nějaké kořisti.

Když se pes přikrčí až schoulí a odvrátí pohled a snaží se udělat menším a ještě menším, má zkrátka strach, bojí se. Pokud je toto chování přetrvávající a bez zjevné příčiny strachu, je více než pravděpodobné, že se jedná o týraného psa.

Má pes uši pověšené, nebo vztyčené? Pes umí ušima sdělit, co chce. Je-li ve střehu nebo chce pohrozit, uši se mu zvedají a míří k objektu zájmu. Uši dozadu signalizují přátelství a submisivitu. Uši „připlácnuté“ k hlavě znamenají strach.

Ze psí tlamy sice nevycházejí slova, ovšem dokáže toho říct mnoho. Uvolněný pejsek má tlamu zavřenou nebo jen mírně pootevřenou. Typický je také dobrácky vyplazený jazyk, kterým dává najevo naprostou pohodu. Zavřenou tlamu mají i pejsci, kteří se bojí, to ovšem poznáte jen v kombinaci s ostatními neverbálními znaky. Agresivitu dávají psi najevo staženými pysky a dostatečně viditelnými předními zuby, které hrozivě cení. Pes v ofenzivě také často a hrozivě „krčí čumáček“. Pokud je tlama otevřená, znamená to, že se chladí a reguluje teplotu v těle. Zajímavé je, že pokud je pes nervózní, přehnaně zívá.

Když pes vrtí ocasem, neznamená to pouze, že má radost. Pohyby ocasem vyjadřují mnoho signálů, které nám chce předat. Opět tu platí, že pes, kterého nic netrápí a je v pohodě, má ocas v přirozené poloze. Opravdu spokojený pes pohupuje ocáskem ze strany na stranu výrazněji. Strach dávají psi najevo tím, že mají ocas stažený nízko nebo přímo mezi zadníma nohama. Pokud něco zcela uchvátilo psí pozornost, drží ocas vysoko, případně ve vodorovné poloze. A jestliže chce naznačit, že přiblížit se k němu je opravdu špatný nápad, ocas má pevný a zpravidla s ním nehýbe.

Pokud je pes podřízený, bývá většinou přikrčený, má nahrbený hřbet, mírně přivírá oči, ocas má stažený mezi nohama, uši těsně u hlavy, případně se vleže převaluje na zádech a ukazuje bříško.

A proč pes rád lehává hřbetem na zemi, v trávě, na hlíně, blátě, nebo dokonce výkalech a slastně se převaluje ze strany na stranu? Někteří psi tím chtějí překrýt vlastní pach, jiní tím ostatní zvířata informují, že našli něco skvělého, co stojí za poválení, další zase chtějí upoutat pozornost. Občas to ale znamená jenom to, že se zkrátka chtějí podrbat na zádech.

Když je pes na námluvách, má přední část těla téměř položenou u země, zadní packy jsou vzpřímené, hlavu ale drží hrdě zvednutou. Tu a tam se tak chová i při hře, kdy si u toho ještě rozverně poskočí.

Naježením srsti signalizují psi dominanci, překvapení, ale i strach. Naježení má mnoho důvodů, a je proto potřeba zařadit ho do kontextu s ostatními znaky.

Když do vás pejsek jemně strčí čumáčkem, dává vám najevo své přátelství a vyžaduje si pozornost. Většinou se tak děje u stolu, kde vám na talíři voní něco moc dobrého.

Psi používají hned několik různých zvuků. Můžete od nich slyšet dětský křik, fňukání a kňučení, varovné vrčení a ostrý štěkot, naříkavý štěkot a vytí, poštěkávání či mručení. Pokud pes takzvaně zpívá, vyjadřuje tím svoji radost. Naopak vytím ukazuje, že je něco v nepořádku. Často psi vyjí při pocitu osamělosti, když se bojí nebo když chtějí na něco upozornit.

Pokud na vás pes skáče a snaží se vám olíznout obličej, není to nic neobvyklého. Je to pro něj přirozené. Už odmala si takto od své matky vyžadoval krmení a mytí. V dospělosti se tímto psi domáhají komfortu.

Není žádnou novinkou, že se psi značkují svá teritoria. Jejich tělesné tekutiny pro ně plní funkci vizitek. Psi produkují feromony, které jsou ve slinách, výkalech, moči a ve výměšcích pohlavních orgánů. Podle tělesných tekutin dokáže pes rozpoznat, zda obrubník před ním označkoval pes, nebo fena. Pes dokáže označkovat až 80 míst během čtyř hodin. Četnost značkování ovlivňuje i to, kde žije. Je dokázáno, že psi ve městech si značkují území častěji než psi žijící na vesnicích. Čím je totiž okolí pejska čistší, tím menší má potřebu svůj pach zanechávat.

Někteří psi mají po tom, co vykonají potřebu, tendenci zem rozhrabávat. Rozhodně to nedělají kvůli tomu, aby vše zakryli. Naopak. Tím, že zem rozhrabou, se jejich pach dostane do větší vzdálenosti.

Pejsci si při setkání s jiným psem očichávají uši, čumák nebo ocas. Dělají to proto, že na těchto místech produkují sekret, díky němuž se mezi sebou identifikují.


Štěně pro výchovu

V tomto případě je výběr chovatele velmi důležitý. Zdraví vašeho budoucího štěňátka do jisté míry závisí právě na něm. Měli byste vědět, jak chovatel pečoval o maminku štěňátka, tedy chovnou fenu – o její správné krmení, dostatečný přísun vitamínů, pohybu a hlavně lásky. To vše se v budoucnu na štěněti projeví. Pro zodpovědného chovatele nekončí péče o štěně odchodem z domu, ale je ochoten vám podávat cenné rady i nadále. Při koupi si ověřte, zda štěňátko nemá fontanelu, která při větším rozměru může být i životu nebezpečná. Fontanela je mezera mezi lebečními kostmi různé velikosti. Zkontrolujte také, zda má pejsek obě varlata. I zde platí, že solidní chovatel nezkušenému zájemci o štěně řekne, jak má zdravé štěně vypadat a vše mu ukáže a vysvětlí.

Pes i fena s průkazem původu (PP), chtějí-li mít štěňátka s PP, se musí zúčastnit takzvané bonitace. Při bonitacích, pořádaných jednotlivými kluby, posuzuje rozhodčí exteriér psů daného jedince dle bonitační karty a jeho kvalit. Pokud všechny plemenné znaky vyhovují standardu a nemají žádné vady vylučující z chovu, jsou jedinci uznáni chovnými. Bonitace se smí zúčastnit jen psi s PP, kteří dovršili věk 12 měsíců. K chovu smí být použiti jedinci od 15 měsíců, kteří byli při bonitaci uznáni chovnými. Psa ke krytí feny si majitel fenky vybírá sám anebo může výběr nechat na poradci chovu, pak jde o takzvaný řízený chov. Krycí poplatek si majitel krycího psa určuje sám podle kvalit jedince, rodokmenu a výstavních úspěchů.


Jak vychovat yorkshira

Jorkšírský teriér je čilý a inteligentní pes. Svou povahou je to typický teriér, má velké sebevědomí a bohužel se nezalekne ani větších psů ani vetřelců. Svého pána nadevše miluje a je mu velice oddaný. Přítulný a věrný je celé rodině. I k cizím lidem bývá příjemný, pokud jsou vítanými hosty a dají mu najevo svou náklonnost. S jinými psy vychází dobře. Soužití s ostatními domácími zvířaty bývá bez problémů. S dětmi si velmi dobře rozumí a rád se účastní i jejich her. Je však potřeba děti upozornit, že pes není hračka, a že by jej neměly rušit ve chvílích, kdy chce odpočívat.

Výchova u tohoto psa musí být kvalitní a důsledná. Jorkšírský teriér je velmi učenlivý a přizpůsobivý. Pokud je pro něj výcvik příjemný a zajímavý, stává se milým a poslušným psem. Jorkšírský teriér je typický bytový pes. Aby zůstal zdravý a vitální, potřebuje však ke svému životu opravdu hodně pohybu. Je vhodný i k výcviku poslušnosti a obratnosti.


Strava při výchově

Pokud se jedná o štěně jorkšírského teriéra, pak vybírejte krmení pro štěňata malých plemen. Štěňata rostou a vyvíjejí se, a proto mají zcela specifické požadavky na výživu.

Kvalitní krmivo by mělo obsahovat:

  • rybí olej pro zdravou kůži a srst – můžete také aplikovat ve formě oleje přímo na krmivo; 100% lososový olej posiluje imunitní systém a má vliv na celkové zdraví;
  • nezbytné vitamíny a minerály k podpoře imunitního systému a k udržení dobrého zdraví;
  • vysoce kvalitní živočišný protein k podpoře udržení svalové hmoty;
  • vlákninu k udržení zdravého zažívacího traktu, pomáhá vstřebávat živiny a redukuje množství stolice;
  • uhlovodany k udržení energie.

Tyto složky jsou klíčové v dobré výživě. Když vybíráte, čím krmit jorkšírského teriéra, hledejte právě tyto složky.

Na rozdíl od psů velkých plemen, kteří dosahují seniorského věku v 5 letech, malá plemena psů jako jorkšírský teriér mohou zůstat u krmiva pro dospělé psy do věku 7 let. Pak přejděte na speciálně vytvořená krmiva senior pro malá plemena. Tato krmiva pomohou udržet zdraví a aktivitu jorkšíra pro další následující léta.

Autor: © Mgr. Světluše Vinšová
Foto:
© Nerima

odkaz na článek

. Jorkšírský teriér výchova [online]. ČeskáVeterina.cz, . .




Tento článek si během posledních třiceti dnů přečetlo 53 lidí.



Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk
přidejte sem svůj komentář

Nenašli jste zde přesně to, co jste hledali? Zeptejte se na to ostatních. Určitě Vám pomohou.
Ke svému dotazu použijte tento formulář.


Jméno
E-mail
Nadpis
Komentář
Všechna políčka formuláře je třeba vyplnit!
Připojit fotku
přehled komentářů
K článku zatím nebyl napsán žádný komentář.

zajímavé články
zaměření článku
klíčová slova
jorkšírský teriér štěně typ chování dospělost tvrdohlavost výcvik řeč oči ocas pohyb strava složky