Herpes u psa

Nemoci zvířat

Zveřejněno dne 17.12.2015


Herpesvirové onemocnění psů je poměrně málo známé virové onemocnění, postihující převážně štěňata a mladé jedince. Virus nejčastěji napadá respirační a genitální aparát, jedná se o puchýřnaté onemocnění – opar. Typická je pro toto onemocnění dlouhodobá, často celoživotní infekce.

Příznaky herpes viru u psů

Hlavním příznakem napadení tímto virem je celoživotní a skrytá infekce. Jednou infikovaní jedinci zůstanou doživotními a neustálými nosiči viru i bez viditelných symptomů nemoci. Ve stresových situacích může potom dojít k reaktivaci a s tím spojenému vylučování viru.

U dospělého psa jsou následky infekce herpes virem málo známé. Diagnostikované symptomy, jako například rýma, vymizí po několika dnech. Avšak tímto způsobem se tento virus přenáší, neboť přesídluje na sliznici v dýchací trubici. Stejně tak se nachází v pohlavním ústrojí a může vyvolat vznik malých puchýřků v přední oblasti genitálií u fen nebo na předkožce u psů. Tak může být virus vyloučen se slinami, se sekrety z nosu, ale také z genitálií. Infekce, která primárně nepředstavuje žádné onemocnění, vznikne při přímém kontaktu, například při olizování nebo při krytí.

Fena může být již při prvním kontaktu se psem infikována. Jsou-li feny infikovány při krytí nebo během březosti, přestojí samy tuto infekci většinou dobře. Nebezpečným se však virus stává pro štěňata. V počátku březosti může vést prvotní infekce k resorpci (vstřebání) nebo po 35. dnu k potratu plodů. Nejčastěji bývají štěňata infikována v prvním týdnu života. Pokud se skrytá infekce reaktivuje během stresu při porodu, může dojít k nákaze během porodu nebo těsně po něm. Během porodu se mohou štěňata nakazit v porodních cestách, dále potom prostřednictvím sekretů z nosu a tlamy, vylučovaných fenou při neustálém olizování. Díky takto úzkému kontaktu dochází k dalšímu přenosu viru a infekce se rozšiřuje velmi rychle.

U březích fen dochází k porodu mrtvých, někdy i mumifikovaných plodů v kterémkoli stadiu březosti. Mohou také nastávat předčasné porody nebo porody slabých a nevyvinutých štěňat. Novorozenecká forma se projevuje u štěňat ne příliš jasnými příznaky celkového postižení, depresí, nechutenstvím, výtoky z očí bez zvýšené teploty. V případě rozšířené infekce štěňata naříkají, jsou apatická, výtok z dutiny ústní se mění z čirého na hlenohnisavý. V podkoží v oblasti třísel a na kůži břicha se může objevit červené zabarvení, puchýřky a podkožní otok. Tyto klinické příznaky mohou být doprovázeny ztrátou vědomí, obloukovitým prohnutím těla dozadu a křečemi. Novorozená štěňata hynou již po 12 až 48 hodinách. Štěňata nakažená v průběhu prvních dvou týdnů života uhynou 6 až 9 dnů po nakažení. U starších štěňat a dospělých psů probíhá onemocnění pozvolněji. Po krátké, 4- až 6denní inkubační době (období mezi prvním stykem s nákazou a prvními klinickými příznaky) se objeví příznaky mírné infekce dýchacích cest – zvýšená teplota, malátnost, nechutenství, zánět spojivek, zánět nosní sliznice (rýma), ojediněle zvracení. Někdy bývá zřejmý zánět střední vrstvy oční koule, zánět oční rohovky, šedý zákal, odumírání buněk sítnice oka. Štěňata, která přežijí, bývají zdrojem viru pro okolí.

U starších fen se mohou projevit léze na sliznici pochvy, které obvykle mizí během krátké doby. U psů jsou podobné změny na sliznici předkožky s doprovodným výtokem.

Starší zvířata se nakazí nejčastěji dýchacími cestami a dutinou ústní a virus zůstává na sliznicích dýchacího systému. Zde dochází k jeho pomnožení a někdy může způsobit zánět sliznice dýchacích cest, ale většinou je průběh bez příznaků. Ojediněle dochází k vzestupu obsahu virů v krvi a k postižení sliznic reprodukčního aparátu.

Virus může ale u některých jedinců dál přežívat při skryté infekci v různých místech organismu (hrtanových mízních uzlinách, příušních žlázách, mandlích a játrech). Protilátky postupně vymizí a zůstává rovnováha mezi buňkami, zprostředkovaná imunitou a virem. Útlumem buněčné aktivity však dochází k porušení této rovnováhy (silným stresem, léčbou kortikoidy), nastává mírný vzestup obsahu viru v krvi a jeho následné vylučování. Klinický stav zvířat změněn není, pouze vzestup protilátek v krvi je znakem tohoto procesu. Pokud je fena v tomto období březí, může dojít k infikování plodu, jak bylo popsáno výše. Infekce v děloze způsobuje neplodnost, potraty nebo porody slabých štěňat.


Léčba

Klinický nález není pro herpesvirovou infekci typický a nepostačuje k určení diagnózy. Netypické jsou i odchylky v biochemickém a krevním obrazu. Diagnóza je založena na průkazu viru (vzorky tkání z uhynulého štěněte, plodových obalů) nebo na vzestupu protilátek proti herpesviru v krevním séru.

U dospělých psů probíhá infekce zpravidla bez příznaků, prokázání protilátek proti herpesviru bývá negativní. Proto se doporučuje zjišťovat protilátky na herpesvirus u fen s problematickou březostí, málopočetnými vrhy, s méně životaschopnými štěňaty a s brzkým úhynem štěňat 10 až 14 dnů po porodu.

U novorozenců bývá terapie neúčinná, protože onemocnění má velmi rychlý průběh. U starších psů je stanovena terapie pouze dle klinických příznaků (zpravidla podávání antibiotik k potlačení možné druhotné bakteriální infekce).

Protože virus přežívá v sekretech pouze krátkou dobu, dochází k infekci nejčastěji přímým kontaktem s nemocným zvířetem. Proto je nutné jedince s občasnými výtoky z nosu, z pochvy (u fen), nebo se záněty předkožky a žaludu (u psů), oddělit od vrhu a ostatních zdravých psů. Dále se doporučuje udržovat teplotu vnějšího prostředí u novorozených štěňat mezi 36–37,7 °C se 45–55% vlhkostí. Je také velmi vhodné oddělit jednotlivé feny tři týdny před porodem a tři týdny po porodu, protože infekce získaná v tomto období je nejčastější příčinou úhynu sajících štěňat.


Očkování

K dispozici je komerční vakcína firmy Merial, Eurican Herpes 205. První vakcinace se provádí v průběhu hárání nebo 7.–10. den po nakrytí feny. Druhá vakcinace by měla být provedena 1 až 2 týdny před předpokládaným porodem. Revakcinace (opakované očkování) by měla být provedena v průběhu každé další březosti dle stejného schématu.

Vakcinace březích fen nechrání před infekcí, jen u nich tlumí rozvoj klinických příznaků.

Autor: © Mgr. Michal Vinš

Foto: © Nora379

odkaz na článek

. Herpes u psa [online]. ČeskáVeterina.cz, . .




Tento článek si během posledních třiceti dnů přečetlo 73 lidí.




sdílejte článek

Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk
přidejte sem svůj komentář

Nenašli jste zde přesně to, co jste hledali? Zeptejte se na to ostatních. Určitě Vám pomohou.
Ke svému dotazu použijte tento formulář.


Jméno
E-mail
Nadpis
Komentář
Všechna políčka formuláře je třeba vyplnit!
Připojit fotku
přehled komentářů

Opar na tlamičce

(Radek 24.2.2017 16:58)

Dobry den, nasemu stenatku se objevil mensi oparek spojeny se silnou rymou a kdyz jsem prisel k veterinari tak mu dal jen nejake vitaminy na zahnani rymy a oparek zustal i kdyz jsem doktora upozornoval ze ma oparek a ta ryma muze byt spojena s nim. Na konteole po dvou dnech kdy ryma moc neustoupila dostal malej dalsi pigaro vitaminu a opar se udelal jeste jeden mensi tentokrat ne v oblasti tlamicky ale vis na pusince. Prosim o radu, dekuji R


Počet odpovědí: 1 | Zobrazit odpovědi | Odpovědět



Štěnata

(Katka 5.4.2016 14:51)

Dobry den ,chtěla bych se zeptat,chceme si brát pejska ,ale te jsme se dozveděli,že některá štěňátka uhynula na herpes virus,zajimalo bymne ,zda je tento virus i u zbylých štěnat co přežily,nebo co to pro ně dál znamená?? Děkuji za odpověd Katka


Počet odpovědí: 1 | Zobrazit odpovědi | Odpovědět




zajímavé články
zaměření článku
klíčová slova
herpes opar pes štěně příznaky infekce virus