Bolest zubů u psů


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Veterina

Zveřejněno dne 14.5.2016


Onemocnění zubů a ústní dutiny je v současné době jedna z nejrozšířenějších poruch zdraví v populaci psů. S onemocněním dutiny ústní se můžeme setkat až u 85 % psů.

Jak poznat bolest zubů u psa

Jako parodontální označujeme tkáně obklopující zub a zajišťující jeho ukotvení v čelisti. Patří k nim dásně, spojovací epitel, zubní cement, závěsný vazivový aparát zubu. Onemocnění parodontálních tkání patří k nejčastějším onemocněním u malých zvířat vůbec. Statistiky uvádějí, že každý druhý pes je potenciálním stomatologickým pacientem. Onemocnění parodontálních tkání pak postihuje 100 % psů malých a trpasličích plemen, která mají k těmto onemocněním obecně větší předpoklady. Zánětlivá onemocnění parodontálních tkání způsobují výrazné lokální problémy, které se projevují jednak zápachem z dutiny ústní, postupnou destrukcí parodontálních tkání a uvolňováním zubů. U neřešených případů vede až k úplné ztrátě zubů. Mimo ztráty zubu může v důsledku onemocnění dojít k rozsáhlým lokálním infekcím v ústní dutině, tvorbě píštělí a frakturám (zlomeninám) čelistí.

Vedle těchto lokálních projevů má parodontitida významný dopad na organismus jako celek. Je nutno si uvědomit, že se jedná o infekční zánětlivý proces, na kterém se může podílet i více než 200 různých druhů mikroorganismů. Infikovaná plocha tkání může v pokročilých stadiích vývoje onemocnění přesáhnout 10 cm² (v závislosti na plemeni i více) a je přitom dobře ukryta před běžným vyšetřením. Zánětlivý proces dlouhodobě zatěžuje imunitní systém a může vyvolat jeho poruchy. Dále se následkem chronické parodontitidy prokazatelně rozvíjejí onemocnění srdce, ledvin a jater, především v důsledku dlouhodobé infekce u starších psů. Přitom původ těchto onemocnění nebývá v praxi primárně spojován s onemocněním dutiny ústní, chronickou parodontitidou.

Nejčastějším důvodem k návštěvě veterinární ordinace v souvislosti se zuby bývá zubní kámen. Jedná se o mineralizovaný plak (povlak zubu), který však není sám o sobě považován za onemocnění, ale spíše za kosmetickou vadu. Plak, bez ohledu na stupeň mineralizace, je však jednou z příčin rozvoje zánětu parodontálních tkání u psů. Podstatné pro rozvoj onemocnění jsou v tomto případě především bakterie obsažené v plaku a schopnost organismu si s těmito bakteriemi poradit. Odstranění plaku, tedy i zubního kamene, je součástí celkového ošetření, ale nikoli jeho jedinou podstatou.

Za aktivní péči lze označit dentální hygienu (čištění zubů) prováděnou aktivně majitelem psa. K tomuto účelu je vhodný měkký zubní kartáček, velikostí odpovídající psímu pacientovi, a speciální zubní pasta určená pro psy. Frekvence čištění zubů je velice individuální a závisí na rychlosti usazování plaku u konkrétního jedince. Obecně lze doporučit frekvenci čištění 2x týdně a častěji. Pro čištění zubů zvolíme vždy jedno konkrétní místo a jednu denní dobu. Je vhodné spojit čištění zubů s odměnou nebo jiným příjemným zážitkem.

Za pasivní péči můžeme označit prostředky využívající takzvané samočištění v okluzi pomocí pamlsků na čištění zubů. Samočištění je proces, kdy při žvýkání dochází v ústní dutině k samovolnému otírání plaku z povrchu zubů. Účinnost samočištění je dána charakterem žvýkané látky, anatomickým uspořádáním čelistí (okluze) a zvyky psího pacienta. Látka (pochoutka pro dentální péči), která je zpracovávána v ústní dutině, by měla být pro optimální čištění houževnatá, ale nikoli tvrdá, aby nepoškozovala zuby. Velikost jednotlivých kusů musí být taková, aby jej pes daného plemene mohl pohodlně ohryzávat a aby jej ihned nepolknul. Materiál nemá ani ulpívat na povrchu zubů, aby nepřispíval tvorbě dalšího plaku. Těmto požadavkům vyhovují především komerčně vyráběné pamlsky a hračky – ty mají obvykle tvar podporující obrušování povrchu skloviny.

Mezi nejčastější příznaky dentálního onemocnění patří zápach z dutiny ústní (působením bakterií v zubním plaku dochází k uvolňování intenzivně páchnoucích sirnatých sloučenin); začervenání okrajů dásní; jakékoliv trvalejší nánosy na zubech (zažloutlá až nahnědlá měkká vrstva v oblasti krčku zubu nebo přímo viditelný zubní kámen); zvýšená citlivost dutiny ústní a s tím související problémy s příjmem potravy nebo její úplné odmítání; změněná nálada nebo chování zvířete v důsledku diskomfortu v dutině ústní nebo bolesti; viklání zubu či jeho ztráta.

Bolest zubů u psa tedy poznáme zejména podle toho, že pes nepřijímá potravu nebo jen omezeně; trpí změnou nálad nebo chování, kňučí. Při zjištění nebo podezření, že psa bolí zuby, by měl majitel se psem navštívit veterinárního lékaře, který psa řádně vyšetří.


Zubní plak a zubní kámen

Na sklovině zubů se tvoří tenká vrstva složená z chemických látek obsažených ve slinách, z bakterií, které se přirozeně nacházejí v ústní dutině, ze zbytků potravy a ze slin. Této tenké měkké vrstvě říkáme zubní plak. Není-li plak pravidelně odstraňován, dochází postupem času k jeho mineralizaci (ztvrdnutí) a na zubu vzniká tlustý pevný nános, takzvaný zubní kámen.

Zánět dásní – gingivitida

Zvětšování nánosu zubního kamene spolu se zdrsněním zubního povrchu přispívá k dalšímu hromadění plaku. Bakteriální toxiny a mechanické podráždění způsobené kamenem vedou ke vzniku zánětu dásní.

Zánět dásní se projeví začervenalým okrajem dásně v místě, kde dáseň těsně přiléhá k zubu, dáseň může krvácet, zduřet a pravděpodobně bude velmi citlivá na tlak. Majitel psa již v této fázi onemocnění často registruje nechuť zvířete kousat tvrdou potravu (suché granule, tvrdé kostičky, suchary).

Pokud se tento lehčí typ zánětu dásní neléčí, vzniká závažnější forma bakteriálního zánětu, která už zasahuje do hloubky a postihuje veškeré podpůrné tkáně zubu, takzvaný parodont.


Zánět podpůrných tkání zubu – parodontitida

Parodont je tvořen dásní, čelistní kostí a závěsným aparátem zubu, který drží zub v kostním lůžku. Vlivem utvořeného zubního kamene a pomnožených bakterií jsou všechny tyto části parodontu drážděny a nevratně poškozovány, čímž vzniká hluboký zánět, kterému říkáme parodontitida. Parodontitidu provází především výrazný zápach z ústní dutiny.

Parodontální onemocnění se projevuje začervenáním a otokem dásní, zvětšováním dásňového žlábku okolo zubů, obnažováním krčků zubů, viklavostí zubů a v konečné fázi jejich ztrátou či patologickým poškozením čelisti.

I když se jedná o onemocnění ústní dutiny, je parodontitida velmi nebezpečná, protože může ohrožovat i jiné tělesné orgány. Bakterie a toxiny, které jsou při tomto onemocnění přítomné v dásni, se totiž krevním oběhem roznášejí po celém těle a mohou se tak kdekoliv usadit. Bakterie nejčastěji postihují srdeční chlopně, ledviny a játra, čímž tyto orgány poškozují a urychlují jejich selhávání zejména ve vyšším věku zvířat.

Bez rizika přenosu infekce nejsou ani majitelé takto postižených zvířat, kdy se kapénky bakterií z ústní dutiny zvířete na člověka přenášejí nejčastěji při štěkání, olizování majitele nebo mazlení.


Rychlá léčba

Efektivní odstranění zubního kamene nelze provést v domácích podmínkách, proto je vždy provádí veterinární lékař. Odstranění kamene se provádí buď mechanicky ostrým srpkem, nebo za použití ultrazvuku, vždy však v sedaci zvířete nebo krátkodobé narkóze.

Během této procedury se odstraní zubní kámen, vypláchnou se žlábky mezi zubem a dásní, vyleští se sklovina zubu a provede se kompletní revize dutiny ústní. Teprve nyní je možno se pokusit o prevenci dalšího usazování zubního kamene.

Mnoho majitelů požaduje ošetření zubů bez narkózy či sedace zvířete. V případě, kdy je zvíře plně při vědomí a aktivní, však nelze v žádném případě chrup dokonale očistit, a to zejména z vnitřní strany zubů či v oblasti pod dásní. Taková polovičatá práce je pak spíše zbytečná, protože plak i kámen se pak rychle tvoří znovu. Je zbytečné se narkózy nebo sedace obávat, protože samotný zubní kámen, zánět parodontu či riziko systémové infekce je pro vašeho psa daleko větším nebezpečím. Veterinární lékaři vždy přihlížejí k aktuálnímu zdravotnímu stavu ošetřovaného zvířete i k jeho věku a snaží se volit ty nejšetrnější prostředky, které mají k dispozici.

V případě, že stav zubů a dásní psa je natolik vážný, je potřeba zuby extrahovat.


Vyšetření veterinářem

Rozsah ošetření závisí na stupni postižení. Při prvním, nejlehčím stupni, kdy zánětlivé změny postihují pouze takzvaný volný okraj dásně, postačí odstranění zubního kamene a úprava povrchu skloviny (takzvané depurace). Zánět poté obvykle spontánně vymizí. Pokud dojde při dalším postupu onemocnění k uvolnění dásní a tvorbě parodontálních kapes, je nezbytně nutné tyto léze ošetřit. Základní ošetření zahrnuje takzvanou „uzavřenou kyretáž“, při které je z parodontálního chobotu ručními nástroji (parodontální, subgingivální kyrety) odstraněn plak, zubní kámen, odumřelá tkáň, granulační tkáň a nekrotický povrch zubního cementu. Toto ošetření umožní potlačení infekce a případné vyhojení defektu, což není jinak možné.

Dále jen nutné zvážit vytažení zubů, u kterých je nepravděpodobné, že u nich dojde k vyhojení chobotů, nebo bude onemocnění alespoň možné kontrolovat a udržovat. Pro rozhodnutí, zda a který zub extrahovat, neexistuje jednoznačné hledisko. Vedle rozsahu poškození tkání je brán v úvahu věk psího pacienta, jeho zdravotní stav a možnosti následné terapie. Účelem vytržení zubů je v tomto případě zbavit zvíře bolesti, zabránit destrukci čelistní kosti zánětlivým procesem a především zlikvidovat infekční ložisko v okolí postiženého zubu. Extrakce nevratně postižených zubů je vždy lepším řešením než dlouhodobé vystavování pacienta chronické infekci a bolesti. Pro psa nepředstavuje ztráta zubů, a to dokonce i ztráta kompletního chrupu, žádný problém a nemá na něj negativní dopad.

Klinické zkušenosti naopak ukazují, že u psů s velmi pokročilou parodontitidou dochází po radikálním ošetření, tedy extrakci, k podstatnému zlepšení zdravotního stavu, a to i v pokročilém věku. Lepší zdravotní stav se pozitivně projevuje i na psychickém stavu daného psa. Obavy majitelů z radikálního zubního ošetření tedy nejsou opodstatněné.

Na profesionální stomatologický zákrok pak navazuje domácí péče. Její kvalita má na celkový dlouhodobý výsledek ošetření zásadní vliv. Obvykle zcela nezabrání dalšímu rozvoji onemocnění parodontálních tkání, ale významně prodlouží interval do dalšího ošetření. Domácí péči lze rozdělit na aktivní a pasivní.


Rizika z neléčení a prevence

Neléčený zubní kámen může způsobit poškození spodní části zubů a má za následek ztrátu zubů, známou jako parodontóza. Tím, jak dáseň v důsledku zánětu otéká, se prohlubuje kapsa zubu. Bakteriální vrstva se roztírá dolů do kapsy zubu a rozpouští na dně kapsy pojivovou tkáň. V důsledku toho se kapsa zubu prohlubuje a vrstva bakterií může prorůst až do kořene zubu. Vrstva bakteriálního plaku mineralizuje za vzniku zubního kamene, čímž se zánětlivý proces akceleruje.

Vlákna kořenové membrány se vinou zánětu začnou poškozovat a čelistní kost eroduje. Prohlubování kapsy zubu pokračuje stejně rychle jako nárůst plaku a rozpouštění kořenové membrány a čelistní kosti. Nakonec zub vypadne.

Parodontóza je posledním symptomem této nemoci. Znaky akutní parodontózy mohou zahrnovat viklání nebo vypadávání zubů, spontánní krvácení dásní, tvorbu hnisu, vřídků, píštělí a zápach z tlamy. Parodontóza může být definována jako chronické onemocnění, které nastupuje pozvolně a může být přítomno dlouhou dobu, aniž by vyvolalo jakékoli viditelné příznaky.

Ideální je, pokud jsou prostředky k čištění zubů aplikovány preventivně, dříve než se onemocnění parodontu vůbec rozvine. Nejlepší klinické výsledky jsou pak zaznamenávány u psů, u nichž byla kombinována vhodná potrava s pravidelnou ústní hygienou (čištěním zubů) a podáváním prostředků podporujících samočištění, tedy různých hraček či pamlsků.

Základem péče o dutinu ústní je pravidelné čištění zubů (minimálně 2x týdně) vhodnými prostředky. U veterinárních lékařů jsou k dostání speciálně ochucené zubní pasty s obsahem enzymů, které efektivně rozpouštějí zubní plak, případně speciální dentální sety, které obsahují i různé typy zubních kartáčků (například silikonové kartáčky na prst). K čištění zubů u zvířat používejte výhradně zubní pasty určené zvířatům. Zubní pasty určené k lidské spotřebě jsou pro zvířata absolutně nevhodné a nebezpečné. Ideální je navykat zvíře na čištění zubů již od raného věku. U predisponovaných plemen však samotné čištění zubů nestačí a je nutné použít i další účinné prostředky dentální hygieny (různé přípravky nebo granulované krmivo). Velmi dobrým pomocníkem v udržování zdravého chrupu a dásní jsou speciální dentální hračky vyrobené z netoxické pryže a obohacené mátovou silicí, které zároveň příjemně provoní dech zvířete.

Autor: © Mgr. Michal Vinš

Foto: © Yohan euan o4

odkaz na článek

. Bolest zubů u psů [online]. ČeskáVeterina.cz, . .




Tento článek si během posledních třiceti dnů přečetlo 99 lidí.



Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk
přidejte sem svůj komentář

Nenašli jste zde přesně to, co jste hledali? Zeptejte se na to ostatních. Určitě Vám pomohou.
Ke svému dotazu použijte tento formulář.


Jméno
E-mail
Nadpis
Komentář
Všechna políčka formuláře je třeba vyplnit!
Připojit fotku
přehled komentářů

Zuby

(Adriana 21.6.2016 21:08)

Dobry den prosimVas chcela by som aby ste mi povedali ci je tento zub infikovany alebo mrtvi a ci tato podliatina je suvis s nim ,zub je zlmeny asi 3roky a je na nom aj kaz treba takyto zub vytrhnut a lebo nie? Dakujem



Přiložený obrázek | Počet odpovědí: 1 | Zobrazit odpovědi | Odpovědět




zajímavé články
zaměření článku
klíčová slova
zuby pes bolest nemoc dutina ústní dásně