Zakrslý králík - chov


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Zvířata

Zveřejněno dne 28.3.2017


Pro králíčka je velmi důležité, aby měl své vlastní soukromé místo, kde by měl pocit bezpečí a kam by se mohl uchylovat, když nebude mít náladu být zrovna společenský.

Klec

Někteří chovatelé nechávají králíčky volně pobíhat, bez toho, aby jim pořizovali klec. I přesto klec doporučuji, pokud je klec dostatečně prostorná a správně umístěná, může ji klidně využívat i králíček, který jinak volně pobíhá po bytě. Výhodou klece je, že je vzdušná, takže se v ní nezapaří, zároveň můžeme králíčka v kleci klidně pozorovat, jestli tam nějak nelumpačí. Tohle platí i obráceně, králíček v kleci může klidně pozorovat svého páníčka a nebát se, že je sám. Zároveň mu klec, kterou považuje za svoje teritorium, dává pocit bezpečí. Králíček se do klece může uchylovat, i když je třeba naštvaný a nedůvěřivý.

Rozhodně se nedoporučuje nechat hned od počátku králíčka volně pobíhat po bytě, nejprve byste si měli být jistí, že je dobře vychovaný, zvládá chodit na záchod a také ví, co smí a co ne. Jinak by se také mohlo stát, že se vrátíte a budete mít počůraný a pobobkovaný celý byt, rozkousané závěsy, vytrhané nitě z vysokých koberců, rozkousané kabely i knihy. Pokud si nejste jistí, že králíček opravdu zvládne být puštěný, když je sám, můžete ho nechat pobíhat třeba po nějaké chodbě, kde není nic, co by mohl zničit. Pokud je králíček již vychovaný, můžete klec klidně odstranit, ale i tak je potřeba mu vytvořit jeho vlastní místečko, kde může odpočívat a má tam vše, co potřebuje.

Každá klec by měla obsahovat záchod pro králíčka vybavený peletkami, miskou s vodou (vhodnější je napáječka, protože do ní si králíček nenahází žádný nepořádek a zároveň si ji nevylije), miskou na krmení a samozřejmě jesličkami na seno. Pokud je povrch klece nepohodlný, nebo studený, může se do ní dát třeba malý kobereček, ale nejprve je vhodné počkat, až se králíček opravdu naučí používat záchod. Příliš se nedoporučuje sypat na dno klece třeba piliny, protože jsou prašné a mohou králíčkovi způsobit zánět v očích, zároveň také po nich může uklouznout. Pro zakrslé králíky se jinak doporučuje klec velká asi 100(80)x50x50 cm. V takové kleci má totiž králíček dostatek prostoru, aby v ní mohl být případně zavřený, když se o něj nemá kdo starat. Také se mi osvědčilo, mít v kleci pro králíčka domeček, do něhož se může schovat, když chce spát, nechce být rušený, nebo se bojí (často ho vyhledává při vysávání, nebo vaření).

Je třeba si také uvědomit, že pro králíčka je pocit bezpečí to nejdůležitější. Pokud mu tedy poskytnete klec, která má být jeho teritoriem, nesmíte ho narušovat. Králíček musí jasně poznat, že tam je on pánem a nikdo mu tam neublíží a nebude mu tam nijak škodit. Rozhodně se ho nesnažte násilím dostat do klece, nebo z ní. Nemělo by to smysl a králíček by začal být velmi agresivní. Pokud je v kleci, je lepší do ní nijak nezasahovat. Krmení mu tam dejte třeba, až bude venku, rozhodně také nečistěte jeho záchod, když je v kleci, radši počkejte, až z ní vyskočí. Nemusíte se bát, že by králíček z klece nevylezl, když necháte otevřená dvířka, tak sám vyskočí, až bude chtít. Když ho naopak chcete dostat zpět do klece, je vhodné se s ním trošku pomazlit a pak ho postavit ke dvířkám klece, aby dovnitř skočil sám. Samozřejmě se může stát, že budete pospíchat a králíček ne a ne skočit dovnitř, pak vám nakonec nezbyde, než ho tam vložit sami, ale měli byste za to králíčkovi poskytnout nějakou odměnu, aby neměl dojem, že ho trestáte.


Výchova

Než králíčka poprvé vypustíte doma z klece, je dobré odstranit vše, co by pro něj mohlo být pokušením. Dobré je tedy odstranit, nebo zamaskovat kabely (dají se třeba schovat do různých lišt), protože překusování kabelů se králíček odnaučí jen těžko. Možná to nějakou dobu neudělá, ale počítejte s tím, že když ho tím budete „pokoušet“, tak o ten kabel nakonec přijdete.

Králíčci se hrozně rádi mazlí a mají rádi měkké věci jako jsou deky, peřiny, postele nebo gauče. Problém je, že si je často značkují nejen bobky, ale i močí, což nikdo z nás jistě neocení. Pokud máte také látkový gauč, tak se občas stává, že králíčci látku trhají, někdy si tím vynucují pozornost. Tohle se králíček ale při důsledné výchově dokáže odnaučit. Problémem také bývají vysoké koberce, z nichž králíčci rádi vytrhávají nitě, nejhorší je, že někdy je i jedí, což jim může způsobit velké zdravotní komplikace. Králíčci si také velmi rozumí s naším oblečením, pokud někde v dosahu králíčka necháte válet jakékoliv oblečení, je dost pravděpodobné, že vám ho „vylepší“ nějakými dírkami. Čůrání do postele, nebo na gauč, může způsobovat snaha králíčka ukázat nám, že on je v domě pánem, případně ale tak může dávat najevo, že se mu něco nelíbí.

Stejně jak odstranit kabely je vhodné odstranit z králíčkova dosahu i všechny pokojové rostliny, velká část z nich totiž bývá jedovatá a králíček má tendenci okusovat vše, co potká, takže by mu to mohlo vážně ublížit. Pokud by se králíček zrovna do takové rostliny nepustil, je dost pravděpodobné, že bude hrabat v květináči, opět je to jeho přirozenost, se kterou nic nenaděláte. Kromě pokojových rostlin mohou být pro králíčka nebezpečná také další zvířata, která máte v bytě, nebo se kterými se může setkat venku při venčení. Ne každý pes a kočka si totiž s králíčkem rozumí a řada psů má silný lovecký instinkt, obzvlášť když před nimi králíček začne prchat. Kromě zvířat a rostlin jsou pro králíčka nebezpeční také lidé. Řada dětí (obzvlášť ty malé, kterým nevysvětlíte, že králíček není hračka) má ve zvyku králíčka tahat a sahat na něj, když on o to nemá zájem. Králíček pak bývá agresivní, zároveň je to také malé zvířátko, které děti mohou nevhodně zmáčknout, nebo uchopit a tragicky mu ublížit. Ale i dospělý se často dopouštějí chyby ve vztahu ke králíčkům. Někteří majitelé chtějí svým králíčkům dopřát čerstvý vzduch a vystaví je někde na přímém slunci, aniž by si uvědomili, že se králíček nemá kde před sluníčkem schovat (to se často stává, pokud králíčkovi vytvoříte ohrádku třeba na zahrádce), zároveň také musí mít možnost příjmu tekutin. I králíčkovi může hrozit úpal, který ale pro něj může být smrtelný. Snad každému majiteli králíčka se někdy stalo, že na králíčka omylem šlápl. Králíčci mají totiž tendenci se motat pod nohama, obzvlášť když jim majitel nese nějakou mňamku. Pokud to není nic vážného, stačí se králíčkovi vlídným hlasem omluvit (cítí tón hlasu a pochopí, že to nebyl žádný útok ani trest).


Výcvik

Králíček se musí po tom, co jste si ho přinesl domů, řadu věcí naučit. Jedním ze základních návyků je, zde už mockrát zmiňovaná, čistotnost králíčka, která spočívá v tom, že králíček pro vykonání potřeby používá záchod, který jste pro něj vytvořili. Je důležité, aby králíček pochopil, k čemu záchod slouží. Toho se dá dosáhnout třeba tak, že když vykoná potřebu mimo záchod, tak jeho čůrání utřete papírovým kapesníčkem a vložíte ho do záchodu a dáte tam i králíčka. Pokud se králíček naučí do záchodu čůrat, pak se tam naučí i bobkovat. Důležité je králíčka (aspoň zpočátku), vždy pochválit, když skočí do záchůdku. Podle vašeho hlasu pozná, že dělá správnou věc. Neměli byste čekat žádné zázraky, králíček se to nenaučí za pár minut, některým zakrslým králíkům to trvá i několik dní, než to pochopí, a jak tu již v článku zaznělo, existující králíčci, kteří se to nenaučí asi nikdy. Jiná situace je, pokud je králíček v pubertě, k tomu určitá nečistota prostě patří a králíček si od ní nemůže pomoci.

Komunikace s králíčkem je samozřejmě možná, králíček podle tónu vašeho hlasu pozná, jestli ho chválíte, nebo ho za něco káráte. Králíčka je důležité motivovat hlavně pochvalami, obzvlášť na začátku, když se učí řadu věcí. Pokud něco udělá správně, je důležité ho pochválit, aby měl tendenci své jednání znovu a znovu opakovat. Na králíčka nemá smysl křičet, k ničemu to nevede, pokud mu chcete zabránit v nějakém jednání, je mnohem lepší použít důrazný a varovný tón. Ale ani ten třeba někdy nezabere, stejně jako lidi, ani králíčci nejsou dokonalí. Pro králíčka je také důležité, aby poznal, že ho máte rádi a může vám věřit. Je třeba dobré na něj často mluvit, když procházíte kolem něj, nebo když ho míjíte, aby poznal, že vám na něm záleží. Takový králíček je pak v domácnosti spokojený a nebývá tak agresivní. Naopak králík, žijící velmi samotářsky a pod neustálým tlakem způsobený častým řevem jeho majitele, reaguje často útočně.


Králík v bytě

Králíček sice vydrží většinu dne sám doma, ale rozhodně není správné, aby byl celý den zavřený v kleci a pak byl večer vypuštěný jen na pár minut. V takové situaci by si nikdy nemohl zvyknout na svého majitele a chvíle „svobody“ by rozhodně netrávil tím, že by se s páníčkem mazlil, spíš by se pokoušel vybít energii na všem, co by mu stálo v cestě. Pro králíka je vhodné, aby minimálně čtyři hodiny denně trávil vypuštěný mimo klec, tak se vyřádí, vyběhá a vyčerpá energii vhodnějším způsobem.

Zakrslí králíčci patří k těm domácím zvířátkům, která milují mazlení (pozor, samozřejmě existují výjimky). Každé mazlení má ale svá pravidla. Kdy a jak dlouho hladit by neměl úplně určovat majitel, je to spíše na králíčkovi, pokud ho to baví, nechá se hladit, pak třeba odskáče a za čas se vrátí. Někdy jsou ale chvíle, kdy králíček sice leží, ale jen odpočívá a určitě nepotřebuje, abyste se na něj vrhali. Králíček by při kontaktu s člověkem neměl mít pocit, že mu hrozí jakékoliv nebezpečí a dotyky by měly být mírné a samozřejmě nenásilné. Není úplně vhodné králíčka kvůli hlazení zvedat, protože králíček prostě potřebuje moci se nožičkama zapřít o pevnou zem, a tak získat jistotu, že vždy může v případě nebezpečí utéct. Řada králíčků nemá zvedání ráda, reagují na něj vrčením, kopáním, ale klidně i kousáním. Je lepší ho zvedat jen, když je to opravdu nutné, a nejen z lidského rozmaru.

Důležitý je také první kontakt s králíčkem, jak udělat, aby se vás králíček nebál. Doporučuje se počkat, až nebude tak vystresovaný, a pak mu otevřít klec, aby mohl kdykoliv vyskočit. Mezitím si sedněte na zem někde v místnosti a třeba si čtěte, nedělejte žádné prudké pohyby, které by mohly králíčka vyděsit. Králíci jsou velmi zvědaví, takže dřív nebo později z klece vyskočí a začnou zkoumat své nové okolí, při průzkumu se tak dostanou i k vám. V tu chvíli byste na něj měli začít mluvit, případně mu nabídnout i nějaký pamlsek jako motivaci. Až si přijde pro pamlsek, můžete ho zkusit jemně pohladit po hlavičce, ale pokud ucukne, tak ho nechte, za chvíli to jistě zkusí znovu. Ochočování opět není otázka několika minut, může trvat i několik dní, než si k vám králíček vybuduje důvěru a vztah.

Autor: © Mgr. Jitka MusilováFoto: © krishva

odkaz na článek

. Zakrslý králík - chov [online]. ČeskáVeterina.cz, . .




Tento článek si během posledních třiceti dnů přečetlo 53 lidí.



Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk
přidejte sem svůj komentář

Nenašli jste zde přesně to, co jste hledali? Zeptejte se na to ostatních. Určitě Vám pomohou.
Ke svému dotazu použijte tento formulář.


Jméno
E-mail
Nadpis
Komentář
Všechna políčka formuláře je třeba vyplnit!
Připojit fotku
přehled komentářů
K článku zatím nebyl napsán žádný komentář.

zajímavé články
zaměření článku