Informace od profesionálů

MENU

  

BETA BOJOVNICE

  

PES

  

KOČKA

  

KRÁLÍK

  

Chilobrachys fimbriatus

 


Aktualizováno:

Zvířata

Chilobrachys fimbriatus je krásně zbarvený sklípkan z podčeledi Selenocosmiinae, pocházející z Indie. Mezi chovateli však proběhla neoficiální informace, že se tento sklípkan vyskytuje také v okolních lokalitách. Samice dorůstá okolo pěti až šesti centimetrů v těle, dospělý samec bývá v těle cca o dva centimetry menší.

Charakteristika

Tělo pavouka můžeme již při zběžném pohledu rozdělit na dvě základní části: hlavohruď, na níž zřetelně rozlišíme šest párů končetin, a zadeček, který u sklípkanů není článkovaný. Obě tyto části jsou spojeny tenkou stopkou.

Hlavohruď nese na hřbetní straně kompaktní štít. Ten si můžeme nejlépe prohlédnout na sklípkaní svlečce. Nápadným útvarem je jamka neboli vtisk, který vbíhá dovnitř těla pevným trnem, sloužícím pro úpon mohutných svalů savého žaludku. Dále si můžeme v přední části karapaxu všimnout drobné vyvýšeniny, na níž jsou uloženy čtyři páry jednoduchých očí. Jejich zorná pole se překrývají a pavouk tak registruje zrakové podněty ve značně širokém úhlu. Na spodní straně hlavohrudi najdeme mezi kyčlemi nečlánkovanou pevnou destičku zvanou prsní štít.

Sklípkany odlišujeme od ostatních pavoukovitých podle postavení chelicer. U labidognátních pavouků se chelicery při zakousnutí pohybují k sobě, u ortognátních se chelicery zakusují paralelně dozadu.

Klepítka neboli chelicery vznikly z prvního páru končetin. Jsou dvoučlánkové, a jak již bylo řečeno, otevírají se rovnoběžně s podélnou osou těla. V bazálním článku chelicery je umístěna jedová žláza, jejíž vývod ústí těsně pod špičkou druhého článku.

Druhý pár končetin se přeměnil v makadla (pedipalpy). Ty mohou mít u pavoukovců nejrůznější tvar, ale u sklípkanů mají podobu kráčivých nohou. Jsou ovšem o jeden článek kratší. Kyčelní články pedipalp (gnathocoxy) ohraničují spolu s horním (labrum) a dolním pyskem (labium) ústní otvor, kterým začíná trávicí trubice. Rozšířená představa, kterak pavouci vysávají kořist chelicerami, je tedy mylná. U dospělých samců mají pedipalpy také významnou úlohu při páření. V dospělosti se u nich mění poslední článek makadel v kopulační orgán, složený ze dvou základních částí. Vlastní zásobárna spermatu (bulbus) vybíhá ve špičatý útvar (embolus). Ten je při kopulaci zaváděn do spermaték samice. Celý orgán je v klidu sklopen, takže je na první pohled špatně viditelný.

Zbývající čtyři páry končetin slouží k pohybu. Jsou osmičlánkové a poslední dva články zpravidla nesou na spodní straně zvláštní chloupky (scopulae). Právě toto husté ochlupení tvořené kartáčky krátkých, na konci větvených chloupků funguje podobně jako přísavky gekonů a umožňuje sklípkanovi pohyb po hladkém povrchu (sklo, listy rostlin). Nejlépe je toto ochlupení samozřejmě vyvinuto u stromových sklípkanů, kde jsou koncové články končetin (zejména tarsus pedipalp a tarsus i metatarsus předních dvou párů noh) díky němu značně rozšířené a na první pohled upoutají svým duhovým leskem.

Zadeček sklípkanů je vakovitého tvaru, původní článkování lze vysledovat jen podle uložení některých důležitých orgánů.

Snovací bradavky najdeme na konci zadečku, na místě původního 10. a 11. segmentu. Jeden pár je článkovaný, dlouhý, pohyblivý a je zřetelně vidět jeho končetinový původ. Na svém konci mají bradavky otvůrky, z nichž každý je vývodem snovací žlázy. Produkují hedvábná vlákna různé kvality a účelu.

Sklípkani se živí hmyzem nebo jinými pavouky. Sklípkan probodne svou kořist klepítky a vstříkne do těla jed, čímž ji ochromí. Kořist sežere tak, že jí do těla vstříkne trávicí enzymy a pozře již rozloženou potravu v tekutém stavu. Zbytky kořisti, které sklípkan nedokáže rozložit (kosti a kůže), zformuje do takřka pravidelné kuličky a odhodí (v teráriu je nosí na jedno místo). Trávení je tedy mimotělní, probíhá za pomoci trávicích enzymů, které rozpouštějí svalovinu a vnitřní orgány kořisti. Natrávená potrava je nasávána ústním otvorem do hltanu a mohutného savého žaludku. V abdominální části se střevo bohatě větví a vyplňuje takřka celý zadeček. Trávicí soustava končí řitním otvorem umístěným nad snovacími bradavkami.

Pavouci disponují jedem, některá kousnutí mohou způsobit značné nepříjemnosti, obzvlášť když dojde například ke vzbuzení alergické reakce. Důležité je připomenout, že samotné pokousání je až poslední varianta obrany, kterou pavouk používá. Stejně jako většina ostatních zvířat i pavouk se v případě napadení nebo vylekání snaží nejdříve utéct, případně útočníka zastrašit.

U sklípkana se lze setkat s různými chorobami a problémy. Mezi nejčastější onemocnění patří vnější paraziti, vnitřní paraziti, plísně, bakterie, viry, zlomeniny a ulomeniny.

Chilobrachys fimbriatus je poměrně rychlý a agresivní druh sklípkana. U odchovu však uvádějí někteří chovatelé bezproblémové páření a kolem stovky mláďat v kokonu.

výběr z naší tvorby
pokračování článku

Chov

Jedná se o stromového pavouka, který většinu času pobývá na stěnách terária, případně skryt ve svém pavučinovém doupěti. Terárium tedy musíte značně přizpůsobit požadavkům pavouka.

Snažte se vytvořit pavoukovi prostředí co možná nejpodobnější jeho přirozenému biotopu. Terárium doplňte kousky kůry či nějakou rostlinou. Veškeré věci umístěné do terária volte tak, aby se o ně pavouk neporanil. Taky je třeba se vyvarovat toho, že by se chovanec v záchvatu budovatelských tendencí podryl pod půlkilový kámen. Téměř nutností je miska s čistou vodou. Minimální velikost terária by měla být 30 x 30 x 20 cm (v x š x h). Vzdušná vlhkost se má udržovat kolem 70–80 %, teplotu přes den kolem 27 °C a noční kolem 20 °C. K vytápění terária postačuje vyhřívací kámen, denně by se mělo terárium rosit.

Do terária tomuto druhu musíme dát nějaké větve a více rostlin, aby po nich mohl lézt. Používáme pouze čisté přírodní materiály, jako hlínu, rašelinu, kůru, kokosovou drť. Je třeba zvážit některé průmyslově zpracované výrobky, neboť mohou obsahovat jedovaté impregnační látky a pojiva. Nedoporučuje se používat čistý písek nebo štěrk. Tyto materiály jsou totiž ve spojení se zbytky potravy a exkrementy ideální živnou půdou pro baktérie a roztoče.

Vybrané rostliny by měly být odolné, nesmějí být nijak ostré nebo mít trny, které by mohly vašemu chovanci jakkoliv ublížit.

Rozmnožování

Základním předpokladem úspěšného páření je fyzická blízkost dvou dospělých pavouků stejného druhu, určitá dávka vzájemných sympatií, vhodné prostředí a klid. Velice časté jsou pře, zda dávat samce do terária k samici či naopak, ale logická úvaha, která tento postup podporuje, je následující: ve volné přírodě samci po dosažení pohlavní dospělosti opouštějí svá obydlí a vydávají se pátrat po samicích, které zatím sedí doma a čekají, až si pro ně někdo přijde.

Samotné páření může mít velice rozdílný průběh. U některých druhů je to od začátku boj o život, kdy jen tak mezi řečí samec samici oplodní. Jindy je to pohodová akce bez jakýchkoliv známek násilí. Jsou případy, kdy k onomu okamžiku dojde doslova po pětiminutové známosti, ale fáze námluv může trvat i půl roku.

Po umístění do terária samec většinou chvíli zůstává v klidu a vyčkává, co se bude dít. Pokud je klid, začíná opatrně prozkoumávat okolí a zjišťovat, kam se to vlastně dostal a kdo je pánem domu. Pokud mu jeho citlivé chloupky a instinkt řeknou, že tam bydlí dospělá samice stejného druhu, většinou začne třást končetinami, případně makadly jemně klepat do podkladu a tím samici oznamovat svou přítomnost. Běžné jsou i drnčivé zvuky vydávané pomocí stridulačních plošek. Až si samec dodá dost odvahy a přesvědčí se, že ona samice je opravdu dospělá a svolná k páření, troufne si k ní velice opatrně přiblížit, případně ji jakoby jemně hladí po těle a uklidňuje ji.

Samotné páření probíhá tak, že samec samici pomocí tibiálních háků, které zachytí za její chelicery, nadzvedne natolik, že se svými bulby dostane k jejím spermatékám a oplodní ji. Poté se většinou snaží svou pozici bez výraznějších projevů opustit a zachránit si tak život.

V průběhu páření jsou sklípkani velice ostražití a na sebemenší vyrušení mohou reagovat podrážděně, což může vést k napadení kterékoliv zúčastněné strany, včetně chovatele.

Pavoučí vývoj začíná v kokonu, do něhož samice naklade vajíčka (přáním každého chovatele samozřejmě je, aby byla vajíčka oplodněná). Pro samotnou snůšku není nutné páření, někdy se stává, že dobře živená samice vytvoří kokon, aniž by o samce jen chloupkem na noze zavadila. Po uplynutí inkubační doby samice kokon roztrhne a vypustí na svět mláďata ve stáří prvního svleku (1. instar). Po dalších pár dnech se maličký pavouček svléká znovu a už konečně připomíná pavouka.

Koloběh potrava, svlékání, chvilkový růst, potrava bude vašeho chovance doprovázet až do smrti. Fáze pavoučího dospívání může být různě dlouhá. Obecně to je od několika měsíců po několik dlouhých let. Intervaly mezi jednotlivými svlékáními jsou ovlivněny množstvím krmení, věkem pavouka, ročním obdobím, teplotou, vlhkostí. Opět by se dalo obecně říct, že normální je 14 dní až několik let. U dospělé samice samozřejmě nečekejte, že se bude svlékat po dvou měsících.

Pohlavní dospělost pro samici není žádná velká změna – nemenstruuje. Naprosto jiné je to však pro samce – na koncích makadel se mu objeví bulby a na třetím článku prvního páru končetin tibiální háky, potřebné k páření

Jak již bylo řečeno, dosažením pohlavní dospělosti se toho v životě samice moc nezmění, ovšem u samce nastupuje krátké období hektické honby za partnerkou a naplněním životního údělu. Dospělí samci totiž žijí většinou maximálně dalších šest měsíců až rok a půl. V případě setkání se samicí se šance na rychlý odchod do věčných lovišť podstatně zvyšuje, protože u řady druhů je po páření běžný kanibalismus.

S nastupujícím stářím se u pavouků setkáváme se stejnými pochody jako u lidí – neschopnost udržet sebe sama v čistotě, stařecký třes, pomalé a nejisté pohyby, apatie, nechuť k jídlu. Celý tento proces ztráty důstojnosti končí pro pavouka vysvobozením – smrtí (s nohama staženýma pod tělo).

Autor: © Mgr. Michal Vinš

Foto: © Denis Barthel

odkaz na článek

. Chilobrachys fimbriatus [online]. ČeskáVeterina.cz, . .



přidejte sem svůj komentář

Něco Vám není jasné? Zeptejte se na to ostatních. Určitě Vám pomohou.
K zeptání použijte tento formulář.


Nadpis / Dotaz
Jméno
E-mail
Sdělení

Všechna políčka formuláře je třeba vyplnit!
E-mail nebude nikde zobrazen.

přehled komentářů
K článku zatím nebyl napsán žádný komentář.



Zajímavé články

ČeskáVeterina

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

SiteMAP

RSS